#Výbava poutníka aneb Co se hodí na cestě

Tahle pasáž je věnována těm, kteří uvažují, ze se vydají na Camino. Budu ji průběžně upravovat, jak mě budou napadat další myslenky.

Boty: Jak to na trase sleduju, převážně si puchýře vyrábějí lidi v pohorkách, teda pevných kotníkových botách. Moje nízké Salomon Vaya boty jsou úžasně pohodlné a i bez rozšlápnutí před poutí se osvědčily. Při dešti zatím nevím, jen při cestě mokrou travou se trochu promočily. Tak jsem ráda, že zatím jsem v pořádném dešti nemusela jít.

Taky jsem slyšela chválu na trailové boty Altra Lone Peak 6. Mají rozšířenou špičku, a jsou lehké, jen asi nejsou nepromokavé a kombinují se s nepromokavými ponožkami. A jsou dražší než Salomonky. 

Ale hlavně: na Camino si pořiďte boty o 1 číslo větší než normálně. Po dlouhém pochodu chodidla trochu natečou a když mají prsty prostor, nebude vás to bolet. 

Boty je často třeba při vstupu do albergue odložit do botníku. Takže se hodí mít nějaké přezůvky, které můžete případně využít i během dne, kdyby se vám udělaly z bot otlaky. Já měla s sebou sandály na suchý zip, dnes bych volila spíš lehké plastové nazouváky. Přece jen v mnoha koupelnách je hodně nacabráno i mimo sprchu, ve sprchách občas není věci kam položit. Občas prší, když jdete v místě ubytování ven a když jdete naboso v nazouvácích, ty vám lehce uschnou nebo je otřete.

Ponožky: mně se osvědčily froté ponožky od Vietnamců. Jsou krásně měkké, a dobře tlumí nárazy. Nemají žádné švy a nikde tak netlačí.  Prstové ponožky se mi neosvědčily, byly na delší použití nepohodlné a způsobily mi puchýř. 

Batoh: vybírejte tak, aby se vám nejen dobře nesl, ale i balil. Poutník tohle dělá furt dokolečka a mělo by to být co nejsnazší. Já mám 40litrový batoh a musím hodně přemýšlet, co si koupím za jídlo na trasu, aby se mi tam vešlo. Lars nese poloprázdný 70l, a má místa na cokoli habaděj. 

Váha: Fakt se to pronese. Sama jsem domů poslala náhradní boty a drobnosti s celkovou váhou 600g a druhý den to bylo znát. Myslím, že i s vodou nosím kolem 11 kg, ale ideální by bylo cca 6kg.

Při vážení batohu nezapomeňte rezervu na vodu. Já nosila většinou radši vodu z albergue na celý den, abych nemusela shánět vodu přes den. Jednou mě to zachránilo před průjmem, který chytli ostatní poutníci z jednoho veřejného zdroje. Bohužel nemůžu varovat před konkrétním zdrojem, dozvěděla jsem se o tom až později z vyprávění. 

Jídlo, energie: Přes den nemívám moc hlad, ale večer ráda doplním energii. Přes den si většinou dám banán nebo jiné ovoce, mix oříšků a jako oběd mívám empanadu - kapsu z těsta plněnou tuňákem, kuřecím nebo jiným masem. Večer si ráda dopřeju pár tapas a sklenku vína, jako odměnu za námahu na cestě.

Na rychlé doplnění energie se mi osvědčil hroznový cukr, ale je třeba si ho dovézt z ČR, ve Španělsku není k dostání. 

Taky si ráda po příchodu do ubytování dělám vodu s rozpustným šumivým vitamínem, dovezeným z ČR, a tady se dá koupit v drogerii. 

Voda: camel bag alias vak na vodu je nejlepší řešení. Hadička je vždycky po ruce a často doušek vody nahradí jiný zdroj energie. Po cestě na trase bývají nepravidelně zdroje vody, někde častěji, někde méně. I do vody v camel bag si můžete pro zpestření hodit šumivý vitamín. 

Hůlky: na trase Camino del Norte se určitě hodí, je tu hodně stoupání a klesání. Sama jsem odmalička zvyklá chodit jen s jednou podporou a nalezený kus bambusu mi váhou, délkou i pevností a hladkým povrchem naprosto vyhovuje. Při výstupech na něj můžu naplno přenést váhu a při sestupech s ním brzdím a šetřím kolena. 

Praní: vezla jsem v pytlíku trošku prášku na praní a mýdlo. Mýdlo jsem využívala jak na praní, tak na mytí sama sebe a za měsíc jsem tak tak spotřebovala 2 mýdla. Obojí bych brala znovu. Vezla jsem jedno mýdlo, na místě jsem pak jedno dostala od jiné poutnice. 

Silikonový špunt do umyvadla: často v koupelnách nejsou a při praní se hodí. Někteří lidi jako špunt používají ponožky, ale já jsem za svůj špunt ráda. 

Sušení: co šlo, jsem sušila na šňůrách v albergue, pokud byly, nebo na palandě různě rozvěšené kolem. Pokud ale dorazíte do albergue pozdě, prádlo nestihne uschnout. Proto jsem s sebou měla provázek, který jsem upevnila z vnější strany batohu a na něm nosila vlhké prádlo k dosušení během pochodu. Pro zajištění jsem měla s sebou malinké sichrajsky a pár pinetek. Taky jsem ke stejnému účelu využívala popruhy na bočních kapsách. Když svítí sluníčko, prádlo je raz dva suché. Když prší, naučíte se oblékat si i částečně vlhké prádlo 😏.

Deštník: neměla jsem, ale není to špatná myšlenka. Popravdě se vám kvůli nákupu v místě ubytování nebo tomu, že jdete na večeři, nechce vytahovat pončo, natož když jste v něm mokli celý den a teď ho máte dát znovu mokré na sebe...někteří koumáci nosili deštník připevněný k batohu i jako slunečník, když bylo hodně vedro. Takže lehký deštník bych přibalila.

Visací zámeček: v hostelech, jako třeba v Bilbau nebo Santanderu, ale i v některých novějších albergue mají boxy na zamknutí zavazadel, když chce člověk odejít z pokoje. Hodí se proto mít s sebou visací zámek, ideálně na kód, s tenkým průměrem háku. 

Taška: při chození po městě už bez batohu, nebo i po albergue se se hodí taška, do které si dáte cennosti, nákup, mobil a powerbanku nebo si v ní odnesete věci do koupelny a na vyprání. Osvědčila se mi skládací taška z Decathlonu, která má i 2 kapičky na zip - jednu vnější a jednu vnitřní. Ultralehká a střední velikosti. 

Ledvinka: někomu stačí kapsy na bederním pásu, ale hodně fotím a mobil potřebuji častou vyndávat a zandávat a to u bočních kapes není pohodlné. Proto nosím na břiše skládací ledvinku z Decathlonu. Ultralehká. 

Spacák: je předmětem mnoha debat, zda ano nebo ne. Až na 1 nebo 2 výjimky mají albergue k dispozici obyčejné deky. V těchto případech by vám stačila z hygienických důvodů vložka do spacáku. Ale v tom 1-2 případech byste klepali kosu. Osobně bych ho znovu možná nebrala ve prospěch lehčího batohu na zádech. 

Puchýře: když už na ně dojde, doporučuju odkoukaný a vyzkoušený postup. Po sprše v cílovém ubytování navlečte na jehlu kousek čisté niti, jehlu vydezinfikujte. Vydezinfikujte povrch puchýře a jehlou jej ve dvou protilehlých místech propíchněte, a jehlu jím protáhněte tak, abyste puchýřem protáhli nit a kousek niti zůstal jak na vstupu, tak výstupu z puchýře čouhat ven (cca půl cm na obou stranách). Teď tekutinu z puchýře vymáčkněte skrz dírky a puchýř vysušte, např. čistým papírovým kapesníčkem. Nechte zaschnout. Nit nechte na místě až do doby, dokud kůže v místě puchýře úplně nevyschne (několik dní). Poté vytáhněte.