23_Kyushu VII - 27.5.2025

Poslední den na Kyushu chceme mít pohodový. Přece jen se k moři spěchání moc nehodí 🙂. Ráno proto ještě jednou zajdeme do onsenu a pěkně se prohřejeme.

Než odejdeme z pokoje, všimneme si Honza, že dole před hotelem u lesíka je nějaká zahrádka a je tam skupina lidí. Honzovi to nedá, a taky se jdeme podívat. A je na co. Mají tu totiž zahrádku s kytičkama, které přitahují tygříky kaštanové. Tento velký motýl migruje na jaře 2 000 km z Tchaiwanu až do různých míst v Japonsku, a na podzim zase zpět. Na zdejší zahrádce jim připravili odpočinek na jejich dlouhé cestě a na jaře jim tu pěstují jeden typ květin a na podzim zase jiný.

Autem pokračujeme po pobřeží na sever, až do půjčovny kol. Našla jsem tu totiž cyklostezku podél pobřeží o délce 8,5 km a dnes je fajn počasí na to konečně si v Japonsku vyzkoušet kolo. A ne ledajaké - rovnou si půjčíme tandemové kolo, které tu taky nabízí. Vždycky mě lákalo si ho vyzkoušet a teď mám tu možnost. Přilby tu neřeší, tak můžeme rovnou vyrazit. Poměrně záhy zjistíme, že jim moc dobře nefungují převody, mají tendenci se vracet zpět. No, nějak to zvládneme. Cesta je téměř rovná a jsou z ní krásné výhledy na moře, ostrůvky  i hory na pevnině. Jen mě překvapuje množství odpadu kolem pláže, co sem doneslo moře. Často jde o odpad z rybolovu, ale je tu i hodně PET lahví a vůbec plastu.

Když přijedeme do městečka, kde pohodlná trasa končí, má už Honza hlad a vyhledá restauraci. Prokličkujeme až k ní, ale je bohužel zavřená. Najdu alternativu a pokračujeme po místních silničkách i cyklostezce až tam, kde se má nacházet. Omylem skočíme u domu nějakých movitějších lidí, ale ochotně nám ukážou domek pod nimi. Restaurace vypadá jako běžný dům, vůbec bychom ji nepoznali, kdyby před ní nestál pán a nezval nás dovnitř. 

Kolo opřeme jen tak před domem a uvnitř nás už čeká tento starší pán s paní. Mají tu jednotnou taxu 1000 yenů za jídlo. Máme posledních 2000 v hotovosti, hurá, můžeme se najíst. Honza souhlasí s tradičním sashimi (sýrová ryba) a já poprosím o upravené krevety místo syrové ryby. 

Za cenu 1000 yenů (155 Kč) dostaneme komplet menu s miso polévkou, vajíčkem, rybou, salátem a miskou rýže. K tomu konvičku čaje a navíc si máme oba vybrat dárek. Neuvěřitelné!

Naši hostitelé 

Při pohledu na hodinky mi trošku zatrne. Jsme 10 km od půjčovny a za 20 min bychom podle plánu měli odjet, aby se stihl zbytek dne včetně vrácení auta a shinkanzenu do Osaky. Nedá se nic dělat, musíme pořádně šlápnout do pedálů a fofrem k autu. I přes pošašené přeřazování to zvládneme a dokonce zvládneme i krátký rozhovor pro paní z půjčovny (a její YouTube kanál), o který nás požádala 🙂. Možná jsme teď internetové hvězdy 😁.

A nabíráme směr Kokura. Před vrácením auta nás čeká jedná speciální kulturní zastávka - Muzeum záchodů Toto. Japonci mají totiž nejlepší záchody na světě a bude fajn se o tom něco dozvědět.

Takové "turecké" záchody tu po Japonsku stále někde mají jako alternativu k západnímu typu

Motorka jezdící na bioplyn 😏

Mezi jiným se tu dozvíme, že tzv. washlet, tedy záchod, který kombinuje funkci klasické toalety s integrovaným systémem pro omývání intimních partií vodním proudem po použití WC, tu v Japonsku používají už od roku 1980. 

Vývoj washletů

Samozřejmě jsem si tu odskočila na nejnovější model záchodu. Poklop se otevře hned při otevření dveří na WC a takto vypadá ovládání:

Jako, je to výborná věc, ale chybí mi tu celou dobu v Japonsku sprcha zepředu na dámské partie. Hoši hoši, kde vám to vázne... 😁

Návštěvu stihneme taktak do zavírací doby v 17 hod. Půl hodiny se pak šineme 3 km do autopůjčovny. Vrácení je i zde naštěstí hladké, a tak už se v klidu přesuneme na nádraží a shinkanzenem Nozomi odfrčíme rychlostí 297 km v hodině do Osaky. Za 2 hod jsme na místě a vracíme se na místo činu do hotelu Smile ze začátku naší cesty. Jaksi jsme ale zapomněli, že tu měli tu nejmenší manželskou postel, kvůli které jsme si pak objednávali zásadně oddělené postele. Většinou totiž tyto oddělené postele měly skoro stejnou šířku jako 1 manželská postel ve Smile hotelu 🙈. No nic, ty poslední 2 noci přežijeme a o to víc se budem těšit na to naše domácí letiště 🙂.

22_Kyushu VI - 26.5.2025

Dnešní hotel byl velmi příjemným překvapením co se poměru cena/komfort týká. Fairfield Inn by Marriott Fukuoka nás oslovil jak dřevěným dizajnem všude uvnitř, tak i skvělým pohodlím.

Dnes máme volnější program, cílem je dojet nad Fukuoku na pobřeží a trochu si užít výhledy na moře.

Ale cestou jsou v plánu 2 zastávky. První je v Dazaifu, kde se nalézá hlavní šintoistický areál Dazaifu Tenmangu. Zdejší svatyně je zasvěcena Sugawarovi no Mičizanemu, významnému učenci, básníkovi a státníkovi období Heian (9.stol), který byl po smrti zbožštěn jako Tenjin – bůh vzdělanosti, kultury a umění. Dazaifu Tenmangu je hlavní svatyní pro více než 12 000 svatyní Tenmangu po celém Japonsku, které jsou zasvěceny Tenjinovi jako ochránci vzdělanosti.

Areál každoročně navštíví přes 10 milionů lidí, zejména studenti, kteří zde prosí o úspěch u zkoušek zapsáním přání na dřevěné destičky ema, které se zavěšují v areálu svatyně.

Šintoismus je původní náboženství Japonska, jehož hlavním rysem je uctívání přírodních sil, jevů a předmětů, které jsou vnímány jako projevy nebo sídla božstev zvaných kami.  Šintoismus věří, že vše živé i neživé má svou duši nebo ducha (kami). Kami mohou být nejen bohové, ale i významné přírodní útvary (hory, stromy, řeky), nebeská tělesa, zvířata nebo dokonce duše zemřelých předků.

Samotný název šintó znamená „cesta bohů“ (šin/kami = bůh, tó/miči = cesta). Šintoismus nemá pevně stanovenou věrouku, morální kodex ani posvátné texty podobné Bibli nebo Koránu. Důraz je kladen na rituály, čistotu těla i ducha (například před vstupem do svatyně si věřící omývají ruce). Jeho středem je úcta k přírodě a vděčnost za její dary, úcta k předkům, božstvům kami a tradice. 

Šintoismus se zaměřuje spíše na radostné stránky života a vděčnost přírodě, než na strach z hříchu nebo posmrtného trestu.

Celkově vzato, pojetí šintoismu se nám docela zalíbilo.

Do areálu nás přivedla informace z google map, že by tu měl růst další z prastarých kafrovníků. A není tu sám. První roste hned u vstupu do areálu, druhý za svatyní a vedle další dva, kterým se tu kvůli jejich blízkosti přezdívá Manželský pár.

Areál působí moc příjemně a klidně a není tu tolik selfíčkářů jako jinde. Hlavní svatyně se opravuje, ale před ní je centrální prostor pro modlení. Do něj přicházejí muži, kteří na sobě mají speciální bílou vestu, modlí se a jeden muž bubnuje na velký buben. Ten jsme slyšeli už na kopci ze svatyně vedle Mírové pagody.

Dunivý zvuk Taiko bubnu je považován za prostředek komunikace s božstvy (kami) a za nástroj k očištění a posvěcení prostoru. Bubnování oznamuje začátek a konec rituálů a slouží také k přivolání božstev kami a očištění svatyně.

Dotek hlavy má člověku přinést moudrost a zdraví všech částí těla, které pohladí 

Vidět cvičenou opičku ve srovnání s těm divokými v Monkey parku před pár dny bylo smutné 

Projdeme si celý areál včetně lesní cesty k liščí svatyni.

Pomalu nám kručí v břiše, a tak Honza najde místní dobře hodnocenou curry restauraci. Zajdeme dovnitř a paní nás hned zve ke stolu. Hraje tu jemná západní hudba a interiér je dřevěný a hodně vzdušný. Lístek je jen v japonštině, ale paní se snaží nám lámaně vysvětlit s trochou angličtiny, o co jde. Za chvilku nám navíc donese mini modely nabízených jídel. Každý si objednáme jiný typ curry. 

Nejdřív nám asi dcera paní, které na zádech spí 7měsíční chlapeček, přinese automaticky vodu a pak také čirý vývar. S tím už jsme se tu na Kyushu setkali, že polévka bývá čirá, čistě na přípravu žaludku na další chod.

Obě curry jsou moc chutná. Vaří zřejmě manžel dcery, který za námi při loučení přijde. Celá rodina je nesmírně uctivá, celou dobu nám moc děkují a jsou překvapení, odkud jsme. Chtějí si s námi udělat fotku a to my moc rádi, protože si uděláme i jednu pro sebe.

Celý oběd a interakce s nimi nás skvěle naladily tak, že v autě popadnu becherovku a hašlerky a běžím zpět do restaurace. Paní a pán jsou naprosto nadšení a zase mi hrozně děkují a já mám zas radost, že oni mají radost.

Modely jídel o průměru asi 10 cm

A reálná jidla

Naši hostitelé v restauraci s tradičním japonským gestem při focení 

Radost nám udělá i další interakce. Parkujeme na placeném parkovišti poblíž areálu. Jeho obsluha, starší pán a paní, dohlíží na příjezdy a odjezdy. Když přijedeme, parkujeme na poslední volné místo. Je tu velmi malý manévrovací prostor, ale paní Honzu zkušeně navede, kam a jak zacouvat. A když odjíždíme, zastaví na ulici dopravu, abychom mohli bezpečně vyjet. Taková malá gesta, ale i tak nám udělají radost.

Cca 15 min jízdy odsud se má nacházet další prastarý strom ve městě Umi. A není tam jen strom, ale celý šintoistický areál a strom navíc není jen jeden, ale jsou tam 2 největší a spousta dalších s úctyhodnými rozměry a stářím.

Areál se jmenuje Umi Hachimangu. Je spojen s legendou, podle které zdejší největší strom, Yufuta no Mori, vytvořil baldachýn nad císařovnou Jingú, když porodila císaře Ódžina a poprvé ho vykoupala

Tato legenda také dala název celému městu - Umi, což znamená "porod". Svatyně je proto považována za posvátné místo pro bezpečný porod a plodnost, a mnoho lidí sem přichází modlit se o snadný porod a zdravé děti.

Yufuta no Mori  je monumentální kafrovník s odhadovaným stářím přibližně 2000 let. Obvod kmene dosahuje 15,7-20 metrů a výška stromu je 20-21 metrů.

V areálu svatyně se nachází ještě další podobný kafrovník -  Kinukake no Mori, který je také národní přírodní památkou. Celý areál svatyně čítá více než 30 kafrovníků.

V zadní části svatyně se nachází sbírka kamenů (Koyasu-no-ishi). Před porodem si rodiče půjčí kámen z této sbírky, který tam byl umístěn po narození jiného dítěte. Na kameni je obvykle jméno, datum narození a popis toho, co si pro své dítě přejí. Lidé si tento kámen půjčí v naději, že i jejich porod proběhne hladce. Jakmile se dítě narodí, rodiče si najdou vlastní kámen, označí si ho podobnými detaily a oba kameny vrátí na hromadu, aby celý cyklus pokračoval.

V celém areálu si hrají místní děti s balónem, na honěnou a na schovku, jak kdysi já doma na ulici. Je tu skvělá neformální nálada a cítím tady moc pěknou energii jako předtím v areálu Dazaifu.

Před odjezdem mě ještě zaujme krásná bonsai před netradiční stavbou.

Následuje hodinový přejezd k moři nad Fukuoku. Po ubytování ještě stihneme dojít k moři a podívat se na západ sluníčka.

Náš dnešní hotel má k dispozici vnitřní i venkovní onsen, tak je před spaním oba (M/Ž oddělené) vyzkoušíme, samozřejmě fotit nebylo možné. Onsen je vnitřní i vnější, a ve velké odpočívárně, kde je široké plátno oranžové barvy, navozující dojem zapadajícího slunce, si můžem kromě vody nebo čaje dát zdarma i ochucenou ledovou tříšť.