Partner prokašlal celý večer i noc a ráno shání lékárnu. Bohužel v Božím Daru není, a buď by musel zajet do Jáchymova nebo do německého Oberwiesenthalu. Když kontroluju dlouhodobou předpověď počasí na zbytek naší cesty v Krušných horách, kromě jednoho dne má pršet každý den.
Lesní pěšiny rozryté těžkou technikou, rozbahněné a zalité vodou z předchozích dešťů a navíc další déšť by znamenaly další dny chůze v mokrých botách a nutnost spát někde v teple pod střechou. A nejspíš velmi rychlý způsob, jak partnera odrovnat zápalem plic.
Po nějaké chvíli přemítání dojdu k závěru, že pokračovat ve Stezce za stávajících okolností není rozumné.
A tak najdeme nejbližší spoj a přes Karlovy Vary míříme domů. Trvá nám to 6 hodin, než si doma utrhneme první dvě zralé jahody ze zahrádky jako odměnu...
Skončili jsme teda neplánovaně už po 1. etapě, ale i tak jsme se vrátili s pěkným pocitem, že Stezka za to stála a že se někdy v průběhu roku vrátíme a budeme pokračovat, kde jsme skončili.
Putování po svých, po hranicích republiky se nám moc líbilo, užívali jsme si čistého vzduchu a nekonečných odstínů zelené (příjezd do Prahy byl velkým nárazem). Potěšilo nás, jak jsou místa kolem Stezky (nejen) opatřená informacemi a zajímavostmi ze zdejších krajů (viz komiksy s pověstmi), a také vybavená (dřevěné posezení, útulny apod). Prostě už z první etapy je znát, jak je naše země krásná a stojí za prozkoumání.
**************************************************
A ještě praktické shrnutí:
Moje pončo a partnerova nepromokavá bunda včetně pláštěnek na batoh se hodily a osvědčily. Stejně tak jsem byla ráda za svoje návleky na boty (šité už na camino podle maminčina střihu). Stačilo je večer přemáchnout a větší plocha boty zůstala celkem čistá a suchá (včetně spodní části mých legín). Jen při dlouhém dešti, chození opravdu mokrou trávou a kolem kaluží provlhla i tato část.
Partnerovi se osvědčily nepromokavé ponožky do bot. Jeho boty Altra Lone Peak 8 protekly velmi záhy (jinak prý ale velmi pohodlné a hlavně dostatečně široké na jeho chodidla), ale ponožky, ač také protekly, ho udržely v teple.
Moje Salomon Vaya, které se mnou prošly camino, také v daných podmínkách protekly. Zase jsem měla froté ponožky od Vietnamců, které tím pádem také zvlhly a doslova jsem čvachtala. Proto k nim zvážím dokoupit nepromokavé ponožky. Ale froté ponožky se mnou půjdou i příště, nedám na ně dopustit.
Obojí se naštěstí týkalo jen jediného dne, když jsme šli v mokrých botech 6 hodin až do Kraslic.
Kvůli dešti se nám moc hodily kšiltovky, přece jen s brýlemi je to v dešti složitější.
Už jsem v příspěvcích zmiňovala Zulu karimatky, které jsme si letos pořídili ve slevě. Konkrétně typ Zulu Carlos. Osvědčily se výborně, spí se na nich velmi pohodlně, i když jsou zdánlivě celkem tenké. Navíc váží jen půl kg a jsou velmi skladné a nestály majlant.
Stan pořízený z druhé ruky, Big Agnes -Tiger Wall UL 3 Solution Dye, jsme díky okolnostem vyzkoušeli jen jednou, tak nemůžu nějak víc hodnotit. Je skvělý v tom, že je malý, lehký, lehce se složí, má uvnitř spoustu kapsiček a je tak akorát pro 2 osoby, ač má být pro 3. Takže příště vezmem znovu a snad víc využijeme a prověříme.
Vařič a ešus jsme použili jen jednou, to souvisí také s okolnostmi. Zvážíme, zda budeme brát i příště.
Jak jsem plánovala už po caminu, brala jsem jedny boty a místo druhých bot jsem si vzala pantofle Gordes z Jysku za 100 Kč. Jsou z EVA materiálu a ultra lehoučké. Osvědčily se skvěle, protože jsem v nich mohla jít třeba na večeři, když jsme totálně mokří dorazili do ubytování a nemusela jsem si po vysprchování a převlečení do suchého obouvat zpět mokré boty. Sloužily i jako panfofle v ubytování.
Partner přezouvací pantofle zapomněl a býval by je uvítal taky.
Vak s vodou ani snad zmiňovat nemusím, mám ho vyzkoušený a bez něj ani ránu. Partner šel s PET lahví, která se zas hodila v tom jednom případě, kdy jsme si na vařiči dělali čaj.
Tentokrát jsem šla s 1 trekovou holí místo hole z klacku, a osvědčila se. Chodím od malička jen s jednou. Za to může tatínek, který kdysi celou rodinu na naše výlety vybavil přírodními opracovanými holemi z větví. Zvykla jsem si na to a mám tak vždy jednu ruku volnou, hlavně na focení mobilem, a podle potřeby si hůl přehazuju z jedné do druhé ruky.
Osvědčilo se vrstvení oblečení. Jako základ jsem nosila letos ve slevě pořízené tričko z merina ze spodní vrstvou z bambusu. Hodně se potím a tričko opravdu nepáchlo ani po několika dnech. Taky na těle schlo celkem rychle. Jako další vrstvu jsem většinou nosila ultra tenkou bundičku, která ač tenká, docela izoluje a hodila se hlavně pod pončo, které samo o sobě vytváří izolační vrstvu. Mám ji už řadu let a funguje stále dobře.
Výborně se nám osvědčil adaptér a k němu kablíky pro více zařízení. Mohli jsme tak v restauracích zároveň dobíjet oba mobily i power banku. Power banky jsme měli dvě. Můj mobil se bohužel díky focení většinou vybil už kolem 15. hod, takže jsem malou powerbanku nosila v ledvince a dobíjela mobil při chůzi, větší jsme využili při spaní mimo ubytování. Příště ke zvážení, zda ponesem obě.
Trasu jsme si měřili pomocí garmin hodinek. S těmi jsem byla už na caminu a svou funkci i teď plnily dobře.
Znovu se mi osvědčil hroznový cukr, který mi pomáhal rychle dobít energii po obtížných úsecích.
Plechový hrníček se nám hodil na čaj a také u minerálního pramene, je ultra lehký.
Sichrajsky sloužily na dosušení ponožek během dne na batohu.
Při spaní v útulně na žulových kostkách se také hodila alumatka a termofolie na podložení Zulu karimatek. Zvažuju pořízení ještě jedné, protože útulny mívají často na zemi štěrk a nafukovací karimatky by se mohly proříznout o nějakou hranu.
Výborně se osvědčily plastové zipovací pytlíky na cokoli. Jednak si můžete přehledně oddělit oblečení, kabely a ostatní věci a v případě navlhnutí batohu věci zůstanou v suchu.
A jedna věc, kterou příště přibalím: malý kulatý míček s bodlinkami na masáž chodidel na konci dne. Býval by se mi hodil poslední večer na Božím Daru, kdy se mi zablokovaly svaly v nožní klenbě. I stezkař Petr si pochvaloval míček, který dostal od jiného stezkaře, že mu ulevil od bolesti.
