Probudím se někdy před 6 hod, huraaaa🙂. Jak málo stačí ke štěstí, dobře se vyspat. Sprcha, kakao, sbalit a pak ještě počkat, až se vzbudí ve druhém pokoji Honza (abych se mohla konečně vyspat, požádali jsme o dva pokoje), a jde se na snídani. Paní nám připravila vajíčka a dokonce speciálně pro mě rýžové chlebíky.
Při snídani se seznámíme se stezkařem Petrem z Náchoda. Je na cestě od čtvrtka jako my, jen se úplně nedrží Stezky. Už má něco nachozeno, mimo jiné stačil už dojít z ČR přes Švýcarsko až do Francie skoro k hranicím se Španělskem.
Po snídani vezmu kluky ještě na chvíli podívat se na vodní nádrž. Nějak mi dnes vaklá levé koleno a tak se odpojuju a vydám se rovnější a kratší cestou a kluci míří na Stezku, delší a o něco náročnější trasu.
Moje cesta vede chvíli po hlavní silnici a pak se stočí mezi nově rašící lesy po cyklostezce. Z té krásné hráškové barvy pučících lístků na stromech až zrak přechází. Zpestřením je malá vodní nádrž Ryžovník, zbudovaná na místě dřívějšího lesa zasaženého kůrovcovou kalamitou. Jak cesta ubíhá, rozhodnu se ji ještě víc zoptimalizovat. Volím nejkratší možnou kombinaci cest a mířím rovnou do Dolních Valteřic, kde by se měli připojit kluci.
Kluci dorazí za půl hod a chvilku odpočíváme. Honza volá do Budišova a domluví se s trail angelem Katkou, že u ní můžeme přespat na zahradě 👍. A pak zamíříme do Dvorců, kde má být restaurace.
Ještě v obci zakufrujeme, ale celkem rychle si to uvědomíme a vrátíme se na trasu. Ta vede po cestě mezi loukami na širokou pláň s krásným rozhledem až na Praděd.
