Ráno po probuzení dopisuju blog a s radostí na mapy.cz zjišťuju, že dnešní trasa nemá mít 35 km, ale jen 33,5 km. Paráda! A navíc je venku modrá obloha a první den svítí sluníčko, co víc si přát...
Z ubytování se odlepíme přesně v 9 hod, po cestě dokoupíme zásoby potravin a už začíná stoupání k Mumlavským vodopádům. Čím víc se blížíme, tím víc přibývá lidí kolem. A přímo u lávky před vodopády už je to jako na Václaváku. A tak pokračujeme po modré dál Mumlavským dolem podél krásné divoké řeky Mumlavy s mnoha tzv. hrnci, které se vytváří spádem vody pod kameny.
Dlouhá asfaltka, která vede až ke Krakonošově snídani, je zpočátku suchá, ale na zastíněných místech se objevují jazyky sněhu a později sníh dominuje. Jak je sluncem změklý, jde se po něm špatně. Chvíli si ulevíme, když z Krakonošovy snídaně uhneme do lesa na kamenný chodník. V nižších pasážích sníh není, ale dlouhé stoupání nakonec přinese i sníh. Jakmile se vyhoupneme nad pásmo lesa a poprvé po dvou dnech máme pořádný výhled, sníh je prakticky všude a jde se obtížně. Na pláni U Čtyř pánů je najednou zase spousta lidí, ale výhledy jsou odsud naprosto luxusní. V davu odsud pokračujeme až k Pramenu Labe. Pramen je pod sněhem a vidět jsou jen barevné erby na Kamenné zídce. Pokračujeme až na Labskou boudu, ale davy jsou i tady a k okýnku je ohromná fronta. Tak jen doplním vodu, která nám rapidně ubyla, dáme krátkou sváču a opět stoupáme, tentokrát po zelené k Martinově boudě, kde si Honza chce dát vytoužené pivo.
K našemu (a mnoha dalších turistů) překvapení je bouda zavřená. Tak jen vyměním legíny za kraťasy a pokračujeme do Černého sedla, a odtud po červené přes Mužské kameny, Dívčí kameny, kolem Petrovský, a přes Čihadlo až na Špindlerovku.
Tady mi spadne kámen ze srdce, protože trasu na Sněžku znám a vím, že cestu zvládneme. Jsou 4 hodiny odpoledne, Honza jde na vytoužené pivo, a já volám na Jelenku, že večeři v 6 nestihneme a jestli by nám ji mohli odložit. Pán se ptá, kdy dorazíme a já naprosto v klidu, že snad do 8 tam budem. Pán lehce zapochybuje, ale píše si nás na 8. hod.
Po telefonátu si pro jistotu celou trasu až na Jelenku vyhledám na mapě a když mi vypočítají trasu na 14 km a 5 hod, udělá se mi mdlo. Jdu Honzu popohnat k odchodu a začínáme stoupat. Jakmile překonáme první prudké stoupání na Cestě česko-polského přátelství, začnu zrychlovat. V našem směru skoro nikdo nejde, ale v protisměru jdou kvanta Poláků. Najednou nás dožene nějaký klučina. Jde hodně rychle, ale my taky a tak si z něho uděláme pace makera 🙂 a valíme s ním až na Polední kameny. Tam si přidám vrstvu oblečení a trochu se uklidním, protože další trasa je víc rovinatá a mapy mi přehodnotí dobu, kdy dorazíme do Jelenky, na 8. hod. Uf!
Na cestě je ale hodně sněhu i vody a na jednom místě člověk musí opravdu dávat pozor, protože hrozí sklouznutí až dolů do kotle. Pod Sněžku dorazíme v půl 7 a za další půl hodinu jsme nahoře. I vrchní část chodníku je pod sněhem. Ale být na Sněžce, nejvyšší hoře České republiky o velikonoční neděli v 7 večer má svoji výhodu - je tu jen pár lidí. Rychle volám přes whatsapp domů, abych jim zprostředkovala tu krásu (večerní zapadající sluníčko dopadající na budovy na Sněžce má svoje kouzlo). A pak už rychle 3,3 km dolů na Jelenku. Jen přidám další vrstvu oblečení, na opačné straně Sněžky je totiž daleko chladněji. Ze začátku klesání mezi klečí jde, ale pak se přidají namrzlé pásy sněhu a nakonec chodník z kamenů, které jsou položené ne naplacato, ale na výšku jeden vedle druhého. Po rovině se nám po tom jde dobře, ale závěrečný sestup po nich je pro mě peklo. Asi 700 m od chaty posílám Honzu napřed, aby to stihnul do Jelenky na slibovanou 8. hodinu. Jakmile mi zmizí z dohledu, padne na mě z toho kamenného pekelného nekonečného sešupu krize a mám co dělat, abych došla.
Chata se vyloupne zpoza posledních stromů a Honzu najdu v restauraci. Pán nás pohostí ořechovkou, jdu dát rychlou sprchu a za 10 min už máme na stole 2 guláše. Nebe existuje 😋...
Celkově jsme ale našlapali ne 33,5 km, ale přes 40 km! Včera přes 39 km a dnes přes 40 km, to je náš nový rekord 80 km za dva dny!
Otázkou zůstává, kde jsme nabrali tolik km, když Stezka Českem dnešní trasu spočítala na 35 km a mapy.cz jen na 33,5 km. U Pramenů Labe jsme našli 1 km navíc, ale pořád nám chybí hodně do celkových 40 km, je to záhada...
PS: Foto se mi zas nahrálo obráceně od konce.
