Co se nám osvědčilo na Stezce Českem II

Po první etapě jsme trochu vylepšili vybavení směrem k většímu pohodlí a lehčí váze: 

1. Vyměnili jsme před cestou starý hliníkový ešus za titanový ešus + titanový hrnek a příbory (nákup na Aliexpress, ale koupíte i v Čechách, jen za vyšší cenu) = ušetřili jsme dost váhy, příště ještě vyměníme starý hořák za titanový (ten nestačil dorazit včas), celkově se dostaneme cca na 1/3 váhy nádobí oproti 1. etapě.

2. Osvědčily se mi elastické šnůrky/tkaničky se šroubovacím uzávěrem. Kdykoli jsem mohla boty vyzout a jednoduše nazout a nic se mi nerozvazovalo. Jen poslední dva dny jsem měla citlivější nárt po všech těch sestupech a musela jsem horní část vázání víc uvolnit.

3. Gumové návleky na boty proti ranní rose a dešti. Vydržely jen do konce putování (ostré kamínky, po kterých člověk chodí po lesních stezkách, je zespodu rozsekají, ale vzhledem k investici 70 Kč si na další etapu pořídím nové. Na svoje boty vel. 41 (mám o číslo větší než nohu) jsem měla velikost M a krásně na nich držely. Jsou velmi lehké, dají se omýt, dělají se v nižší i vyšší variantě. 

4. Dehydrované jídlo - koupili jsme od FREEZE DRY COMPANY,  suší jídlo mrazem ve vakuu, a trvanlivost je 5 let. Chutnaly nám polévky - nejlepší Tom Yum Goong, ale ani čočková s fazolovou nebyly špatné. Jen kousky párku a masa se moc nechtěly vrátit do původní podoby. Šetří mytí nádobí, protože horkou vodu nalijete přímo do sáčku, zamícháte a hermeticky uzavřete.

5. Koupila jsem si dekový spacák a navíc fleecovou vložku do spacáku. Ta můj tepelný komfort při spaní posunula přesně na úroveň, kterou jsem potřebovala. Navíc se dá rozepnout a použít jako deka. Dekový spacák mi umožnil lepší pohyb při spaní než mumie. Spokojenost.

6. Merino ponožky - nesmrděly ani po dvou intenzivních dnech používání a rychle schnuly, což je oproti mým oblíbeným froté ponožkám nesporná výhoda. Takže příště jen merino ponožky.

Otestovali jsme tyto od české fy Northman: https://www.northman.cz/ponozky-gobi-merino-4-pack-seda/.

7. Termofolie - je ultralehoučká a mimo tepelné izolace může sloužit třeba na odložení batohů, když balíte stan na mokré trávě.

A co ještě můžeme vylepšit pro příště?

Mám v plánu si ušít ultra lehký obal na poštářek, abych do něj mohla nacpat oblečení, které používám v noci pod hlavou. Obal by je měl udržet po celou noc v podobném tvaru a hlavně na stejném místě pod hlavou.

Na co si dát pozor

Partner potrhal obě nová tenká merino trika s krátkým rukávem. Od různých značek. Takže to chce větší opatrnost při nakládání batohu, utahování pásku apod.

Epilog k 2. a 3. etapě severní Stezky Českem

Ze severní Stezky Českem jsme v srpnu 2024 ukrojili dalších skoro 300 km. Zkusím teď shrnout, co nás zaujalo a kde se nám líbilo, níž je seznam míst, kde jsme se dobře najedli nebo vyspali.

Nejdřív krásná místa, která jsme si opravdu užili:

1. Hájský kopec nad obcí Háj a zaniklá osada Königsmühle. Na Hájském kopci jsou krásné výhledy do kraje, 2 velké dřevěné kříže a člověk tu má pocit rozletu. Zaniklá osada Königsmühle má úžasné genius loci a určitě bych se sem ráda v budoucnu vrátila na Landart festival, který se letos konal jen týden poté, co jsme místem prošli, tedy koncem srpna.

2. Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem. Na místě je pěkně graficky zpracovaná historie místa, vysvětlený proces získávání hašeného vápna, a také je možné si domluvit prohlídku (zrovna, když jsme byli na místě, byla jedna v procesu).

2. Kopec před v.n. Přísečnice, ze kterého je krásný výhled na vodní nádrž a Jelení horu.

4. Pěkně se nám chodilo poblíž zaniklé obce Rusová a kolem větrných vrtulí před obcí Hora Svatého Šebestiána, byly tam krásné výhledy daleko do kraje.

5. Helenčiny vodopády u Svahové

6. Lesná (pěkné odpočinkové místo, prý vyhlášená restaurace, jen se nám nehodilo víc se zdržet), a celá oblast mezi Lesnou a Mníškem včetně Nové Vsi. Specificky kopec s křížem před Mníškem, opět místo s krásnou atmosférou.

7. NS Flájský kanál, přehrada Fláje a hlavně pasáž za přehradou směr zaniklá obec Vilejšov - krásná příroda + pasáž od přístřešku Hutunk do Nového Města s větrnými vrtulemi

8. Cínovec - svým položením, a také se nám líbílo golfové hřiště na začátku obce v zeleni

9. Dlouhý rybník na konci Cínovce - se spoustou vřesu v okolí a rašlinovým podložím - tam bych se chtěla vrátit a vykoupat se v něm

10. V podstatě jedna z nejhezčích tras na této etapě - z Cínovce přes Komáří hůrku až po Krásný les. Výhledy, výhledy, nádhera a v porovnání s tím, co následuje dál, nenáročná trasa.

11. Ostrovské skály, Děčínský Sněžník i s rozhlednou. Krásné místo, ideální procházka nahoře po rovince od Drážďanské vyhlídky po Stezce Českem až k rozhledně. Stojí za to vyjít nahoru.

12. Děčín se všemi vyhlídkami nad ním. Sešup ze Sněžníku je na kolena drtivý, ale vyhlídky nad Děčínem stojí za to a určitě se sem vrátíme na samostatný víkend. Ještě nám zbyly vyhlídky na protější straně, nebyl na ně čas.

13. Pravčické brány, velká i malá. Na velké je lepší rozhled, malá je bez lidí. Po požáru před 2 lety je úžasné vidět, jak si příroda umí sama poradit.

14. Skalní hrádek Šaunštejn - strmý výstup po žebřících, ale výhled luxusní

15. Vilemínina vyhlídka nad Jetřichovicemi

16. Trpasličí skála u Rynartic. Je to krátká zastávka a něco jiného, než co člověk obvykle na trase vidí.

17. Hřebenovka u Jedlové s výhledy (na rozhlednu ráno nebyl čas)

18. Rozhledna Luž - nejlepší výhledy na celé etapě!

19. Schwarzes Loch nebo Černá díra - bývalý lom na mlýnský kámen

20. Bílé kameny u Jítravy a vesnice Jítrava

Pokud jde o občerstvení nebo spaní, doporučit můžeme:

- vietnamskou restauraci Nomi v Hoře Sv. Šebestiána - mají 10% slevu pro Stezkaře, hned vedle je dobře zásobený obchod na doplnění zásob

- romantici by mohli vyzkoušet ubytování ve vagonu v Kovářské, my jsme bohužel jen prošli kolem

- ubytování chata Bernava v Zákoutí - majitel rád peče, dělá výborné škvarkové pagáče a makové buchty :-)

- Samotoč ve Svahové

- Restaurace Pod Lipou v Nové Vsi - dobře a rychle vaří

- Bistro Fláje - výborně vaří (např. kančí se šípkovou)

- Krušnohorský dvůr na Cínovci - můžeme doporučit teplý kozí sýr se salátem

- Trail Angel Veronika na Cínovci a její bistro - její srdce je veliké a pokud budete moct, zastavte se, když bude otevřeno

- v Děčíně jsem byli ubytovaní přes Booking v K-Haus - doporučujeme!

- dobře jsme se najedli v restauraci Mezní louka

- jednoduché ubytování v retro stanech s podsadou v jetřichovické Ozdravovně - vyzkoušejte, než se promění v luxusní hotelový komplex

- Bistro U Potoka ve Studeném - skvělá kávová ledová tříšť!!!

- nádraží Jedlová a místní nádražka - stojí za to zajít si na štrůdl, boršč nebo sladké knedlíky

3/4: Petrovice -> Chrastava - 25,2 km (26.8.2024)

Ráno se budím i bez budíku zase po 6. hod, partner totiž leží diagonálně přes celou postel a nemám prostor. No nic, dnes se to hodí, kvůli vlaku v Chrastavě a následnému spoji z Liberce do Prahy chceme vyrazit už v 8 hod, protože plán je stihnou nejlíp vlak v 16:15 nebo dřív.

Venku vypadá lehce sychravo, ještě mokro od včera a poměrně chladno.

Balení je už standardní - já mám sbaleno hodinu předem a partner minutu před odchodem ;-).

Venku už na nás čeká paní, aby převzala peníze a frčíme do kopců. Cesta je hodně travnatá a tráva je mokrá, takže partner má poměrně brzy v botech vlhko, ale já mám na botech natažené gumové návleky. I když jsou zespodu už prosekané od kamení, na botech stále drží a boty před vodou dobře chrání.

Lesní pěšiny se tu zase podobají těm z 1. etapy - jsou tu stopy lesní techniky, spousta pokáceného dřeva na hromadách a nic kolem. Až se začnou objevovat skály, cesta dostane trochu zajímavější ráz.

Ráno nám zpestří dvě srnky, které jsme vylekali při ranní siestě v kapradí na úbočí kopce. Jsou to vůbec první větší zvířata, nepočítaje krávy, které jsme za celých 10 dní na stezce potkali.

Z předchozích dnů už i bez aplikace Merlin poznáme zvuk strakapouda a jsme překvapení, kolik jich v lese je.

První a vlastně jediný pěkný a široký výhled přichází na louce před Horním Sedlem. V dálce je vidět česko-německo-polské Trojmezí a z tmavé zeleně lesů vystupuje hrad Grabštejn. 

Vzhledem k tomu, že mě s tímto místem spojuje minulost, pocity se mi značně mísí a raději pokračujeme dál na Kozí hřbety. Nečekaně kolem nich potkáváme dost jednodenních turistů, přestože přímo z Kozích hřbetů není vidět vůbec nic.

Než sestoupíme do Jítravy, zastavíme se krátce na přírodní památce Bílé kameny. Jde o pískovcové útvary ve tvaru velkých bílých slonů. Kdysi jsem na nich byla i nahoře, ale dnes je tu upozornění, že lézt na skály je zakázáno. Oběma nám stačí krátký pohled a pokračujeme do Jítravy. V restauraci Jítravský dvůr si totiž dáme kombinaci snídaně a oběda, protože v Petrovicích ani nikde po cestě nebylo možné si nakoupit. Restaurace funguje v danou dobu jako jídelna a dobře a za slušný peníz se najíme.

 Nevýhodou je, že jsme si trochu zašli a s plným břichem pak musíme nejen zpět k odbočce, ale i pořád nahoru celou dlouhou vesnicí a ještě velmi dloooouho do řádného kopce. Jediná věc, která nám to dělá trochu lehčí, je malebnost vesnice Jítrava. Všechny domečky jsou upravené a jako z katalogu. Jsou postaveny většinou ve stylu lužické lidové architektury (domy se stavěly tzv. podstávkovou metodou - na podstávkouvých sloupech sedí typické oblouky nad okny a nesou tíhu patra). Nad vesnicí jsou velkorysé pastviny se stádem krav a koní. Pohled na ně a pak z kopce daleko do kraje směrem k Jedlové mi trochu zvedne náladu.

Jen ty nekonečné krpály...Leje z nás jako z volů a funíme jak mašiny. Snad jen pomyšlení, že dnes už je to naposledy, nás trochu pohání dopředu.

Protože Stezka vede ne úplně optimální a záživnou trasou, trochu nám měním směr a odbočíme na zříceninu hradu Roimund. Zbylo z ní jen kus velké zdi, a pár malých kusů, tak se dlouho nezdržíme a prudce sestupujeme směr Chrastava. Kolena dostávají fest zabrat, ale blíží se 16. hod a s ní odjezd vlaku, který jsme si vybrali a tak zabereme a z posledních sil dojdeme na nádraží.

Trochu roboticky nastoupíme do vlaku a frčíme do Liberce. V Liberci na nádraží si koupím za odměnu čokoládový muffin a pak ještě sejít z kopce na autobusové nádraží a v 17 hod opouštíme Liberec s výhledem na Ještěd a příslibem, že příští rok se sem vrátíme na pokračování v další etapě. V Praze na Černém Mostě nám hned navazuje metro a stejně tak neuvěřitelně i na Smíchově vlak. 

Partner si takovou přesnost pochvaluje, když tu na výjezdu se Smíchova vlak zastaví a průvodčí oznámí, že v Hlubočepích je srážka vlaku s osobou a nesmíme ani dopředu ani zpátky.

Ano, na naší trati už klasika, hned se cítíme jako doma. Buď srážka s osobou nebo porucha trakčního vedení, to jsou dva evergreeny opakující se cca co 3 týdny, bohužel.

K našemu překvapení se ale do 5 min rozjedeme, a tak se stane, že 3 hodiny poté, co jsme v Chrastavě dokončili 3. etapu, jsme doma v obýváku a ťukáme si mým oblíbených portským tawny, že jsme to ve zdraví přežili a zvládli.

3/3: Jedlová -> Petrovice - 30,6 km (25.8.2024)

V 5:55 mi zavrní tracker na ruce, abych vstala na východ slunce. A opravdu, v 6:03 hod na obzoru přede mnou vykoukne červená kulička a velkou rychlostí míří vzhůru. V 6:08 hod už je venku a já si užívám červánky, nezvyklé teplo a dopisuju blog. 

S východem slunce se v dálce rozštěkají psi a začnou zpívat ptáci. 

Kontroluju počasí a některé aplikace predikují déšť. Když partnera budím po půl 8, mám už sama sbaleno. Snažím se o rychlejší start než včera, tak partnera expeduju ze stanu a balím stan. 

Sláva, o hodinu (!) pozděj startujeme. Po cestě zpod Jedlové rozhledny slyšíme zvláštní ptačí zvuky, jakési: SKVIK, SKVIK. Apka Merlin identifikuje strakapouda, a později během dne uslyšíme stejný zvuk ještě několikrát. Dokonce uslyšíme i jeho kolegu datla, ale to zní jako Piri piri.

Naším prvním cílem je hospoda na nádraží v Jedlové (na návštěvu Tolštejna jsem úplně zapomněla), kvůli snídani, dobití elektroniky a doplnění vody, protože jsme na suchu. Je to klasická nádražka, naproti nás sedí partička štamgastů, o chvíli pozděj dorazí 2 staří trampové v maskáčích a s usárnama. 

Dám si štrůdl a čaj a když na menu vidím jahodový Polar (vodka s rozmixovanýma jahodama), říkám si, že zapiju to krásné ráno jednou štamprlí.

Stačím si dát hlt a otevřu si zprávy na mobilu. 

A za chvíli už piju na smutek a do štamprle mi stékají slzy, když se dočtu, že můj oblíbený herec Karel Heřmánek si vzal zivot. 

Celé dopolední putování tak strávím v myšlenkách na Smrt krásných srnců, Fešáka Huberta, S čerty nejsou žerty a spoustu pohádek, kde pro mě PAN HEREC hrál. Je mi to opravdu líto 😞.

Na trochu jiné myšlenky mě přivede až pasáž nad Stožeckým sedlem, kde začnou nádherné bukové lesy. Jsou tu stromy vysoké až ke 20 m a připadám si jak v přírodním chrámu. Dokonce i zazvonění mé hole o kámen se tu nese jako v kostele.

Cesta na nejvyšší horu Lužických hor vede po čáře, tj. hranici Česka a Německa. V závěru se prudce zvedne a my se ocitneme na "větrné hůrce" - ukrutně tu totiž fouká. Čeká na nás nízká rozhledna, ale s naprosto luxusním 360° výhledem, na rozhlednu Jedlová, Nový Bor, Ralsko i Ještěd. Jen Sněžka je už v mracích, které se nad náma začaly stahovat od naší zastávky v nádražce.

Pod rozhlednou se seznámíme se Zuzkou z Varnsdorfu - je tu na krátkém výletu, ale jinak prý chce také absolvovat Stezku Českem. Zatím se jí daří chodit na přeskáčku po víkendech.

Při cestě z rozhledny na chatu Luž se dáme do řeči s tetou z Dětského domova v Krompachu. Je tu na výletě s bandou dětí, aby jen neseděly u mobilů. Povídáme si o dětech a cesta rychle uteče. 

Na chatě Luž si k nám venku přisedne starší německý pár. Pán má povídavou a když se dozví, že s němčinou u nás nepochodí, mixuje angličtinu s ruštinou, protože pán v minulosti pracoval i v Rusku. Hodně se nasmějeme, taky díky dobře naladěnému číšníkovi. Německý pán mě pobaví, když mu přinesou objednané šišky s mákem a on mi závidí vepřovou panenku se sušenýma švestkama a pepřovou omáčkou. No má co, je vynikající! Povídají nám s paní, že mák není dobrý na mozek, tak je jako makomol vyvádím z omylu faktem, že mák má 12x víc vápníku než mléko a teda je prospěšný zdraví 🙂. 

Cesta dál vede stále po německé straně mezi skalními útvary. Na jedné vyhlídce vidíme ukázku čedičových hranolů, o kus dál nás cesta zavede k dolu na mlýnské kameny,  který byl v provozu přes 300 let. 

Jakmile přejdeme konečně hranici do Česka, voda nad námi se už neudrží a začne padat dolů. Do Petrovic přijdeme přesně včas, když začne víc krápat a dochází nám baterie u všech našich zařízení. Spaní v penzionu v suchu, teple a se sprchou nám dnes opravdu bodne.