Dnes je jeden z těch přejezdových dní, když chce člověk projet aspoň kousek cizí země. Musíme nejdřív asi 40 km zpět do Nary vrátit auto. Honza brblá, když chci vyjet už v půl 8, ale nakonec souhlasí. Máme totiž kromě vrácení auta v Naře v plánu vlakem přejet přes Osaku do Himeji.
A co čert nechtěl, chytneme klasickou ranní špičku. Cesta do Nary se z hodiny protáhne na dvě. Pak chytneme z Nary Yamatoji Rapid a za hodinku jsme v Osace. Tam přestup na Tokaido-Sanyo Line a kolem půl jedné jsme v Himeji. Všechna zavazadla umístíme do velkého boxu za 700 yenů a zaplatíme pomocí Icoca karty. A pak směr hrad Himeji, který je naším dnešním cílem.
Ale máme celkem hlad, tak se před hradem zastavíme v malém bistru, kde servírují Wagyu hovězí - na špejli, s rýží nebo v hamburgeru. Porce proteinů bodne, zasytí a hurá na hrad.
Himeji, často nazývaný také „Hrad bílé volavky“ (pro svou elegantní siluetu a bílé omítky, které připomínají roztažená křídla volavky), je nejznámější a nejzachovalejší japonský hrad. Patří mezi nejstarší a největší původní hrady v Japonsku a v roce 1993 byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
První opevnění na místě dnešního hradu vzniklo už ve 14. století, konkrétně v roce 1346, tj. v době, kdy byl u nás Karel IV. zvolen českým králem.
Hrad nikdy nebyl zničen válkou, zemětřesením ani požárem, což jej činí unikátním mezi japonskými hrady. Patří mezi dvanáct původních japonských hradů, které přežily do dnešních dnů v autentické podobě.
Hlavní věž (tenshu) má pět vnějších a šest vnitřních podlaží a je vysoká téměř 50 metrů.
Hrad sloužila jako klenotnice a zbrojnice. Z klenotnice se nedochovalo nic, ale po zbraních tu zůstaly držáky a také otvory ve zdi, kterými se sypalo kamení nebo lila horká voda na nepřátele.
Součástí kombinované vstupenky za 1050 yenů je i vstup do blízkých krásných Koko-en zahrad.
