Od srpna 2024 už uběhlo drahných pár měsíců, kamarád z první etapy nám už utekl do Orlických hor, a Mirek Vladyka v TV už pádí po jižní větvi... Tož přišel čas ukrojit dalších pár desítek kilometrů ze Stezky směrem ke mně domů, na Valašsko.
Vybrali jsme si k tomu prodloužený velikonoční víkend. Na řadě byla 4. etapa Stezky - Jizerky a Krkonoše. Kvůli nejistému počasí jsme to začali řešit na poslední chvíli s tím, že ono to nějak dopadne. Jasné bylo jen to, že chceme jít nalehko, teda bez spacáků a karimatek s přespáním pod střechou a pokud možno v teple.
Při podrobném ponoření se do rozpisu 4. etapy se ale objevil zádrhel. Na cestě z Chrastavy (kde jsme skončili 3. etapu) do Harrachova jsou pro lidi jdoucí bez spacáků v podstatě jen 2 možnosti přespání - po 16 nebo 44 km. Když jsem vzala do úvahy terén a počasí (mělo v podstatě celý den pršet) a kondici po zimním období, vyšla z toho vítězně první varianta. Cílem prvního dne se stal Oldřichov v Hájích. Podařilo se mi i sehnat po telefonu ubytování ve Slunečním domě, levné ubytovně na konci obce (ten konec obce se na konci dne stal zcela zásadním...)
Dohodli jsme se, že z domova vystartujeme brzo ráno, přesuneme se do Chrastavy z Prahy autobusem a rovnou vyrazíme na Stezku. Ráno i samotná cesta tentokrát proběhly v poklidném tempu, a tak jsme v 10:12 už stáli na autobusové zastávce v Chrastavě.
Od Liberce bylo jasné, že počasí se bude držet předpovědi: nejenže po Ještědu nebylo ani vidu, ale v šedém mlžném mléce se koupaly i nejbližší lesíky kolem cesty. V Chrastavě naštěstí zatím nepršelo. Cestou jsme nakoukli do otevřeného kostelíka s krásným historickým kamenným náhrobkem u vchodu a pokračovali kolem krásné budovy školy za městečko cestou lemovanou rozkvetlými stromy stále mírně do kopce.
První půlka dnešní trasy vedla poměrně pohodlným stoupáním a po rovinkách po úzkých asfaltkách i lesních a lučních pěšinách až do Albrechtic u Frýdlantu. Tam začalo víc foukat a zvedla se obtížnost trasy - větší stoupání, přibylo skalnatých útvarů, kovových i dřevěných schodů nebo prkenných chodníků. Vším prostupovala mlha, kterou protínaly jen hráškově zelené listy buků, právě rozbalené do jarní krásy.
Užívali jsme si mystickou atmosféru v okolí Špičáku i Skalního hradu nad Oldřichovským sedlem, ale u Skalního hradu se rozpršelo a přidali jsme do kroku.
A tady dostal dnešní příběh grády. Do ubytování jsme museli dorazit do 17. hod, jinak hrozilo, že paní odejde a budeme bez noclehu. Chtěla jsem sejít z trasy po modré, ale Honza chtěl mermomocí pokračovat po zelené do Oldřichovského sedla do motorkářské hospůdky Hausmanka u Kozy kvůli pečenému kolenu. Nechala jsem se ukecat, ale do sedla jsme se dostali až po půl čtvrté... Prý aspoň na jedno...Nakonec z toho bylo 2x kuře a z velmi příjemného trampského doupěte jsme vyrazili rovnou do deště v půl páté. Vzali jsme to trapem z kopce v dešti, protože můj plán na stopa absolutně selhal. Jednak z parkoviště nikdo v tu dobu neodjížděl a nikdo z naleštěných fár, na které jsem mávala, nám zmoklým slepicím nezastavil.
A tak Honza i v pohorkách využil běžecký trénink a přidal a já potom naopak zpomalila, páč mi docházely síly. Příběh má ale šťastný konec, Honza přiběhl přesně v 5 hod, paní stihl a všechno s ní zařídil, uf. A tak den končíme v moc pěkné moderní ubytovně zdejšího Eko centra, které máme celé pro sebe, protože jsme tu dnes jediní ubytování. K dispozici máme kuchyňku přímo naproti pokoje a je tu teplo 🙂, howgh.
PS: Nad zítřkem radši nepřemýšlím. Udělala jsem totiž ve výpočtech drooobnou chybu 🙈 a do zítřejšího ubytování to máme ne 30, ale 40 km a převýšení na trase bude dvojnásobné než dnes...
PSS: Nad pozítřkem naopak rozmýšlím silně, protože všechny pokusy o rozumné ubytování úplně selhaly 😵💫 a nemáme zatím kde spát...
PSSS: Tak plán na brzký odchod z ubytovny ztroskotal velmi záhy. Honza si při placení opřel moji turistickou hůl o stůl v místnosti, kterou paní před odchodem zamkla a má přijít až později... 😥
