4: Kraslice -> Chaloupecké parkoviště - 27, 1 km (25.5.2024)

Z tepla na drsňáky a další splněné přání

Noc v teple nám opravdu bodla. Večer oprané věci stihly do rána uschnout a stejně tak i boty a stan.

Lucka se s námi loučí okolo půl 9, a my se vyprdolíme něco před 10 hod. Rychlý nákup v Bille a hurá na trasu.

A start je pěkně ostrý. Ještě ve městě začíná stoupání cca 200 výškových metrů ke zřícenině hradu Hausberg. Z hradu moc nezbylo, ale od vrcholku dál cesta nabývá na malebnosti.

Na Tisovském rozcestí konečně potkáváme známý milník Stezky v podobě dřevěného batohu, který označuje 66. kilometr od nejzápadnějšího bodu. 

Když partnerovi pózuju pro foto, profrčí kolem čtyřkolka s károu. Tatínek na čtyřkolce opakovaně skanduje: " Sparta!" A děti na káře se řehtají a unisono opakovaně reagují pokřikem "Praha!" 😁 Jako fanoušek chápu, bývala bych byla svoje děti drilovala podobně, jen ve znění "Zbrojovka Vsetín!" Ale automaticky mi naskočí léta skandované: "Sparta, Sparta, b........ parta!" Mí spolufanoušsci tu automatickou reakci pochopí 😉.

Epizodka nás pobaví, ale úplně vykolejí z trasy. Když to zjistíme, musíme to říznout pres lesík. Díky tomu objevíme statný buk porostlý mechem jako z pohádky. A ocitneme se rovnou v krásném přírodním parku Tisovec. Odtud vede malebná cesta až na nefunkční rozhlednu Bleiberg u horní stanice lanovky Stříbrný potok. Sestoupíme k rozcestí Bublava a odtud cesta vede zase do kopce, napojí se na cyklostezku, až se víceméně ustálí na vrstevnici a pokračuje takto několik km lesem.

A blíží se čas 14:20, kdy startuje očekávané semifinále MS v hokeji se Švédskem. Včera jsem si z toho důvodu našla na Rolavě hospůdku s přáním, aby tam šel sledovat hokej. Ostatní stezkaři míří z různých důvodů až do Horní Plané a o hokej nemají moc zájem. Ja mám ale i druhý motiv, proč se na Rolavě zastavit. Od 15 hod má totiž přijít na 2 hod déšť. No a v hospůdce by to tak byla win win situace. Jenže restaurace otevřela teprve minulou sobotu, nejsou na ni žádné kontaktní udaje kromě adresy, a navíc jsme stále v lese nad Rolavou... A bez signálu.

Jakmile signál naskočí, partner dostane nápad. A tak nakonec přes telefon vytočíme moje rodiče a ti nám zprostředkují 1. třetinu TV přenosu položením jejich telefonu u TV... Díky!!!

Do Rolavy dorazíme na konci 1. třetiny. Po prvotní mylné informaci nám přece jen poskytnou wifi a zatímco se venku spustí déšť, sledujeme úžasný zápas. Vysledek 7:3 moji radost, že mi přání zase vyšlo, ještě znásobí.

Z Rolavy pokračujeme podél stejnojmenného potoka až do přístřešku na Chaloupeckém parkovišti, kde se na karimatkách uložíme na zem a jdeme spát brzo po setmění. 

3: Plesná -> Kraslice - 26, 4km (24.5.2024)

V řadě za sebou

Dva čuníci jdou

Ťápají si v blátě

Cestou necestou

Kufry nemají

Cestu neznají

Vyšli prostě do světa

A vesele si zpívají: 

Prší prší jen se leje... 

V Plesné mají nějakou zvláštní zónu, kde se věci dějí jako podle budíku. Pizzař přestal dělat pizzu ve 20:20 se začátkem zápasu, v noci hned po pípnutí hodinek oznamujícím půlnoc začnou jako na pokyn kvákat žáby v rybníce vedle zahrady, kde spíme. Ráno se nechtěně budím už v 6 a v té chvíli se spouští déšť, přesně jak den předem naznačoval Aladin. Jak to jen dělají? 🤔 Že by to bylo tou blízkostí precizního Německa? 

První noc ve stanu pro mě za moc nestála. 

Nová lehoučká karimatka Zulu, kterou jsem nahradila starou tvrdou a placatou Therma-Restku, se osvědčila. Vzduchové kapsy rozložené pravidelně po celé ploše činí karimatku velmi pohodlnou, navíc je širší a delší než moje původní. 

Problém byl v pokusu vyspat se v teple. Na internetu jsem zahlédla radu, že největší teplo si člověk ve spacáku vyrobí, když spí jen ve spodním prádle namísto teplého oblečení. I stezkařka Lucka s tím má jen tu nejlepší zkušenost. Mně ale zábly nejdřív nohy, takže jako první jsem ke spodnímu prádlu přidala ponožky, pak legíny, až došlo i na tričko s dlouhým rukávem. No, nepomohlo, ale v rámci pokusu jsem se to snažila doklepat až do rána 🙈. 

Lucka se s námi rozloučí brzy ráno a my startujeme cca hodinu po ní. Vzhledem k počasí čekáme na momenty bez deště kvůli sbalení stanu, ale moc jich není. Nakonec se nám podaří složit vnitřní stan, aniž bychom sundali tropiko 💪. Zbytek berem do ruky a v poklusu v dešti opouštíme zahradu. Pod první dostupnou pergolou dobalíme mokré tropiko a tyčky do batohu a hurá za dalším dobrodružstvím směr Kraslice. 

Dnešní den probíhá ve stylu viceúrovňové videohry. 

Level 1 - lehký deštík

Level 2 - střední déšť

Level 3 - střední déšť plus bláto 

Level 4 - střední déšť plus bláto plus vysoká mokrá tráva 

Level 5 - střední déšť plus bláto plus vysoká mokrá tráva plus malé stromky plné vody plesk plesk

Level 6 - vyježděná koryta plná bahna a vody

Level 7 - čvachtáme v botách

Level 8 - čvachtáme v botách, mokro až nad kolena

Level 9 - zmoklé slepice

Level 10 - zmoklé slepice klepou kosu

Level 11 - zmoklé slepice klepající kosu podléhají trudnomyslnosti

Level 12 - zmoklé slepice klepající kosu podléhají trudnomyslnosti a padají do bláta 

Na úroveň 12 naštěstí nedošlo. Úrovně 11 jsem se sama jen lehce dotkla a oba jsme zůstali na úrovni 10 🙂. 

Ale den měl i svoje světlé stránky, třeba se mi splnilo přání, aby nám na dnešní nejhezčí zastávku, Vysoký kámen, vyšlo počasí. Když dorazíme k těmto nádherným skalám s vyhlídkovou plošinou, oblohu najednou protne sluníčko a ze skal schází jediní dva turisté. Skály tak máme sami pro sebe a výhledy odčiní předcházející blátivé trápení. 

Když si za chvíli dáme pauzu u nedaleké kapličky, zaslechneme písničku o čunících, co nám zní od rána v uších. A na skály se žene parta školských puberťáků s dospělým doprovodem a začne pršet. Když se znovu vydáme na cestu, vypadá to, že počasí se umoudřilo, ale opak je pravdou a téměř celých 10 zbývajících kilometrů proprší. 

Do Kraslic dorazíme notně promočení a prokřehlí. Ale dneska spíme v teple po cestě rezervovaného apartmánu a navíc se stezkařkou Luckou, které jsme nabídli volný gauč, a to je důvod k dobré náladě. Lucka je rychlejší a stačí nám apartmán ohřát a udělá nám teplý čaj, za což jsme nesmírně vděční. Společně jdeme na večeři, kde se Lucka ke svému překvapení shledá s poutnicemi, které potkala během dne. Nakonec propovídáme celý večer a v dobré náladě padneme do postele jak podťatí.