Mohla bych napsat, že jsem si túru dala k dnešnímu svátku, ale pravda je taková, že pokud nepíšu blog, nemám moc ponětí o tom, jaký je den, natož o aktuálním datu. Vyrazili jsme poměrně brzo, ale přesto jsme v pátek na parkovišti Makinoto Pass Trailhead zaparkovali jako jedno z posledních aut v půl 9. Je to výchozí bod pro výšlap do Kuju hor v prefektuře Oita. Trasu jsem vybrala tak, že jsem na webu našla anglicky psaný blog nějakého člověka, co bydlí na Kyushu a ten zdejší trasu po několika vrcholech za sebou absolvoval. Protože do popisu trasy přidal fotky s výhledy shora, hned mě navnadil a výšlap jsem přidala do programu. Jen jsme jeho trasu částečně obrátili, protože podle vrstevnic to bylo výhodnější.
Začali jsme nevyhnutelným stoupáním na horu Kutsukakeyama. První půl km stoupání od parkoviště Japonci pokryli k našemu překvapení betonem. Následovala Hoshihoyama, ze které byl úžasný výhled na sopečný kráter poblíž a hory v pozadí. Honzu napadlo, že by tu mohla být keška. A taky že byla. Jen pátrání jen tak k cíli nevedlo a teprve když jsme se podívali na fotku v nápovědě, našla jsem kámen, u kterého hledat. A pak už to byla otázka chvilky. Keška byla skvěle udělaná. V nápovědě byl rybářský prut a v reálu byla keška ukrytá v černém pouzdře schovaném pod skálou, připevněném rybářským vlascem. Přišli jsme bez tužky, tak bylo třeba zalogovat kešku digitálně.
Následoval sestup k útulně a menší posilnění na další cestu. Další v pořadí byl totiž výstup na horu Tenguyama a o něco vyšší Nakadake s výhledem na jezírko Oike a další útulnu. Z Nakadake jsme příkře sestoupali a o něco mírněji vystoupali na horu Inoboshiyama. Poslední v pořadí byla hora, která dala jméno celému pohoří, hora Kuju. Standardně je to první cíl většiny turistů, protože je celkem dobře dostupná a méně náročná než ostatní, které jsme už absolvovali.
Pořadí, v jakém jsme trek šli, se osvědčilo, protože nejlepší výhledy byly z hory Hoshihoyma hned v úvodu. Jednak severní strana měla lepší viditelnost a mnohem zajímavější terén, a druhak, stejně jako v předchozích dnech, se kolem 15-16 hod začal objevoval opar a viditelnost do dálky se zhoršila. Jen jižní strana, na kterou byl výhled z posledních dvou hor, se odpoledne trochu vylepšil, protože celé dopoledne se na jihu válela hustá vrstva mraků.
Celou trasu i s kocháním a pauzami na odpočinek jsme zvládli přesně za 8 hod. Celková délka trasy byla 13,7 km, s celkovým výstupem 942 m a celkovým sestupem 945 m.
Na třetí pokus se nám podařilo najít dostupnou restauraci bez rezervace a jdeme večeřet.
