Netradičně deštivé prázdninové počasí nám ukázalo před plánovaným pokračováním Stezky svou vlídnější tvář - předpověď hlásí téměř azuro a teploty až ke 30 °C. Jupí! K dispozici máme tentokrát 3 dny a to by nám snad mohlo stačit na dokončení 5. etapy, které plánujeme do Náchoda.
Čeká nás pokračování z Petříkovic přes Adršpašské a Teplické skály, další den Broumovské skály a zbytek směr Náchod. Opět pojedeme z domu autem s plánem nechat auto v Teplicích nad Metují v kempu, popojet vlakem do Petříkovic, odsud pěšky a nalehko do Teplic, přespat v kempu, a další den už na těžko i se stanem až do Náchoda a vrátit se vlakem do Teplic k autu. Tolik plány.
A člověk míní a okolnosti plány mění.
Jako první mi do krásného plánu hodí vidle online systém pro rezervaci vstupenek do Adršpašských skal. Ještě v pondělí je na 14. hod, na kdy tak odhaduju příchod do Dolního Adršpachu, vstupenek dost. Jenže se mi nechce se takto zavazovat k určitému času, když nevím, jestli se něco do pátku, kdy chceme vyrazit, nezmění. Jenže ve čtvrtek jsou lístky fuč a ze všech možných časů přichází do uvahy i při změně plánu pouze posledni 2 vstupenky na 10. hod. Než na ně stačím kliknout, jsou fuč. Co včil?
Naštěstí jsem v pondělí mluvila s paní na informacích a vím, že když člověk prochází mezi skalami přes Vlčí rokli, může do druhých skal i bez dalšího vstupného. Takže mi hlava začne šrotovat , ověřím si pár vlaků a nový plán je na světě. Půjdeme to v protisměru! Zakempíme v pátek ráno v Teplicích, koupíme si online vstupenky do Teplických skal (ty nejsou na konkrétní čas a mají platnost 7 dní), a pak projdeme do Adršpašských skal a pak směr Petříkovice. Z Petříkovic vlakem do Teplic a další den už zase po směru dál. Uf, nemusíme nic rušit 🙂.
Ty plány! V pátek ráno už jsou věci zase trochu jinak. Sice vstaneme včas, ale přichází urgence od Honzy z práce a vyjíždíme až po 8. hod. Po cestě chceme ještě rychle nakoupit a na cestě je nejblíž Penny v České Skalici. Ale ta je na okrajích rozkopaná a tak nějakou dobu trvá, než se dostaneme až k Penny. K našemu překvapení je parkoviště v pátek po 10. hod ráno úplně narvané, takže není kde zaparkovat a pak i obchod samotný... Suma sumárum, než dorazíme do kempu, máme značný skluz. A ten se ještě zvýší po startu procházky v Teplických skalách. Objeví se totiž schody ke skalnímu hradu Střmen. Je jich hodně, jsou hodně prudké a nahoře tuším pěknou vyhlídku. A tak stoupáme s mrakama Poláků nahoru. Těsně před posledními schody je špunt - nahoru se vleze max 10 lidí a tak je třeba počkat, než vylezou, nafotí si bambilion selfíček a než zase slezou. Než toto všechno absolvujeme, je 12 hod a před náma teprv celé Teplické skály.
Honzovi se původně do skal vůbec nechtělo, ale teď je i přes kvanta polských turistů kolem rád, že jsme sem šli. Je krásný den s beránky na obloze a skály jsou tak obzvlášť hezké. A navíc jsou tu kvanta borůvek, a těm nikdy neodolám...
Když sejdeme z Teplických skal do Vlčí rokle, máme v nohách už 10,5 km. Potkame skupinu mladých stezkařů, kteří mají v plánu v neděli dojit do Hronova. Treba se ještě potkáme...V Adršpašských skalách je to něco přes 5 km. Cestou plán dojít až do Petříkovic odepisuju, časově to vypadá bledě. Ale u jezírka, když Honza počítá zbývající kilometry, mi bleskne v hlavě jiskrička naděje, ruším nápad obejít jezírko a už valíme vyšším tempem přes Dolní i Horní Adršpach (mají tu krásné široké chodníky až do konce Horního Adrspachu).
Pak musíme po silnici vedle aut, a v kopci nad obcí konečně odbočíme do lesa. Čeká nás nejdřív stoupání do kopce mezi borůvčím a pak 2 delší prudké sešupy dolů.
A pak - se ztratíme, resp. cesta, po které jsme měli jít. Zrovna když se to vůbec nehodí...A tak to meteme skrz křoví, chrastí, kopřivy, břízky i potok... Po skoku přes potůček se objeví kvanta malin a právě skončené utrpení je třeba kompenzovat, zpoždění nezpoždění...
A pak šup přes pole a jsme v Polsku a meteme to pres vesnici Orzesyn. Za ní už se cesta stočí do lesa a netrvá dlouho a máme deja-vu, protože jsme u místa, kde jsem před měsícem nadávala na trailovou cyklistikou zrasovaný terén... Na nádraží dorazíme 10 min před odjezdem posledního přímého vlaku do Teplic v 19:38. Před půl 9 jsme v Teplicích a zbývá poslední necelý 1 km do kempu. Před kempem je v zatáčce kostel a ještě se v něm svítí. Mrknu tam a 2 slečny tu dělají výzdobu na zítřejší svatbu. Na stropě jsou krásné fresky a vůbec, takhle nějak jsem si predstavovala oblíbený kostel Káji Maříka na Skalce kousek od nás. Pak se ještě dozvím, že jedna ze slečen je nevěsta a tak jí popřeju krasnou zítřejší svatbu a zamířím do kempu. Honza jde objednat jídlo a já stavit stan. Pán ve stanu kiusek od nás brutálně chrápe, tak ještě přeparkuju auto, abych stan trochu zvukově odtínila. Pak šup na česnečku, do sprchy a napsat blog.
