Městečko Rehau je minimálně v centru, kterým procházíme, malebné a moc pěkně upravené. Hned nás čeká první lákadlo v podobě místního trhu. Ale odoláme, jak trhu, tak místním jehovistům, kteří "parkují" na místní zastávce a zkusí to na nás s němčinou.
Zaujmou nás i netradiční radnice města a vytuněné zahrádky, které lemují naši cestu.
Cesta pak opouští město a pokračuje mezi poli a pod dálnicí. Mame tak možnost porovnat účinnost protihlukové zábrany na straně k městu, ve srovnání s druhou, neodhlučněnou stranou směrem k lesu. A rozdíl to je a markantní!
O chvíli později se naše cesta stáčí k cyklostezce. U rozcestníku stojí už trochu poničený model sluneční soustavy a u něj cedule srovnávající řecké mytologické postavy symbolizující planety a planety pohledem moderní astronomie. Kráčíme totiž po cestě zvané Mythen und Planeten Weg, tedy Cestě mýtů a planet.
Při tom zamračeném a vlhkém počasí mají zdejší lesy a lesní pěšiny až magické kouzlo, zelený mech totiž pokrývá zem i stromy, kam oko dohlédne. Syté odstíny zelené mi připomínají název pěkného francouzského filmu Nádherná Zelená (trochu ezo, ale pokud vám to nevadí, stojí za to).
Pak kvůli zkratce lehce sejdeme ze správné cesty a potvrdí se mi zkušenost z camina: lehčí déšť boty vydrží, ale chvilková procházka mokrou travou už testuje moje ponožky...
Za chvíli se vynoříme z lesa na promáčenou louku a o pár stromů dál už vykukuje popsaný hraniční kámen označující konec německého území. Ještě zdolat krátké, ale mokré a hlavně kluzké prkno přes potůček a jupííí, jsme zase doma.. Ale především - jsme na nejzápadnějším bodě České republiky!
A to je čas na odměnu, pauzu a taky na prozkoumání prvního stezkařského boxu ve zdejším přístřešku. Jsme tu úplně sami. Vzhledem k tomu, že počasí zrovna nezve na vycházku a navíc je středa, nás to ale nepřekvapuje. Sotva odložíme mokré pončo a bundu, spustí se opravdu vydatný déšť. Zatimco kapky bubnují do jezírek okolo, odemykám skříňku kódem, který si pamatuju z podcastu Martina Ubla a objevím pár pokladů jako kaše, sušenky, razítko, ale hlavně pohledy s motivem Stezky, které je možné nechat si poslat sami sobě. S variantou, aby nám pohled přišel až za rok, píšeme našim budoucím já vtipné vzkazy a vše vracím do složky. Partner ještě do skříňky vloží pár 3D výtisků názvů Stezky, které se dají připnout na batoh, jako dárek pro další stezkaře.
Déšť se zmírnil a my se posunuje lesem o pár set metrů, kde objevíme příběh Mostu Evropy a samotný dřevěný most z ČR do Německa, který obnovil kdysi zapomenutou tradici spojení mezi oběma zeměmi v tomto místě. Stezka se pak vine přes louky až do bodu, kdy začneme potkávat moc pěkně zpracované pověsti z okolí v podobě komiksů. A obdivujeme práci místního truhláře, který zdejší zastaveníčka doplňuje netradičním posezením.
Kousek za info cedulí o Štítarech stojí u cesty dva osamělé domy. Naproti prvního domu zastavíme u moc pěkného domečku pro hmyz a hned vedle domečku pro ptáky i s kovaným pítkem. Někdo si tu teda opravdu vyhrál...
A hned vedle jsou dvě pastviny a 2 menší slečny právě přihání stádo koní na pastvu. Scéna jako z filmu 🙂.
Stačíme pak ještě dojít k přístřešku před Krásnou a je tu další větší slejvák. Potkáme tu první osobu s batůžkem, ale jde opačně a evidentně se nemá chuť bavit.
Déšť se zmírňuje a hlad nás žene do Krásné, do místní restaurace Sokolovna. Udělají nám tu skvělou čerstvou zelňačku a venku zas někdo v mracích spustí stavidla. Dobijeme telefony a konečně míříme do Aše.
Tohle město na dvě písmena mě vždycky svým názvem fascinovalo. Na místě už trochu méně 😜. Dost nám svých charakterem připomnělo Most, kde jsme byli před nekolika týdny. Název města vznikl z německého názvu ryby – lipana (die Äsche) a jeho historie je spojená s textilním průmyslem.
V Aši dokupujeme jídlo, opouštíme do zítra Stezku a přesunujeme se na 7 km vzdálená Nebesa, kde dnes nocujeme místo stanu. A dobře děláme, protože po večerní a ranní anabázi s mým batohem a vodou zjišťuju, že všechno uvnitř je vlhké... Naštěstí je v pokoji teplomet a tak věším všechno, kam se dá. Pak je třeba doplnit energii, něco málo (jako třeba zabahněné návleky a sebe) vyprat, napsat deník a vzhůru na kutě 🎑.
Žádné komentáře:
Okomentovat