U Honzy řešíme záhadu: včera se mu vzadu na lýtkách udělaly krvavé podlitiny.
Poradíme se s AI, a její vysvětlení vypadá, zkráceně, takto: "Silné tečkované zarudnutí kůže na lýtkách je u pacienta užívajícího Xarelto nejčastěji způsobeno drobným podkožním krvácením (petechiemi či purpurou). Xarelto záměrně snižuje krevní srážlivost, což způsobuje, že i mikroskopická narušení drobných cév (kapilár) se nezacelí okamžitě a malé množství krve unikne do kůže. Pobyt v horku a na slunci organismus přirozeně zahřívá, na což tělo reaguje rozšířením periferních krevních cév (vazodilatací), aby se ochladilo."
Honza se včera i předchozí dny bránil si namazat lýtka opalovacím krémem, no a intenzivní sluníčko v kombinaci s intenzivním pohybem a lékem udělalo svoje... Naštěstí ho to nijak nebolí ani nesvědí a na dnešní putování to snad nebude mít vliv.
Ráno dopíšu blog a díky možnosti půjčit si Katčin fén si konečně umyju vlasy. I tak vypadá na treku štěstí 🙂. Katka už od brzkého rána pracuje na home office, ale klukům nachystala báječnou snídani. Mně Honza zas nachystal bezlepkovou kaši, tak se připojím ke klukům a užíváme si krásného rána. Katce napíšu krátké poděkování a kontakt do notýsku a je tu čas se rozloučit. Honza se ještě pomazlí s kočkou zvanou Tygr a rozloučíme se i s Petrem, který má pro dnešek v plánu o něco víc kilometrů a odchází před námi.
Někdy v půl 10 opouštíme domeček a v blízkém obchůdku dokoupím ovoce. Na náměstí najdeme větší, velmi dobře zásobený obchod, a konečně si koupím bezlepkovou pomazánku k posledním plátkům bezlepkového chleba, co mi zbývají. Honza se zásobí tatrankama a müsli tyčinkama a konečně startujeme.
Cesta z náměstí vede kolem jediného českého Muzea břidlice, věnovanému břidlici, která se v okolí hojně těží a je vůbec v tomto kraji oblíbeným materiálem. A břidlice nás pak provází celý den, půjdeme totiž po NS Břidlicová stezka.
Kousek od jednoho odpočívadla vidím na kraji cesty pramen vody vytékající z trubky a improvizovanou studánku. Jako vždy si jdu nabrat trochu vody na ochutnání. Zrovna když se mi to podaří a hltnu si, přečte Honza recenzi z webu: "Voda je kontaminovaná, měli jsme potom oba průjem jak bič". Perfektní načasování 🙈... Recenze je prý stará dva roky, no ale člověka to zvyklá. Tak honem vytahuju černé uhlí a zapiju pořádně vodou. O půl hod později mě začne lehce bolet břicho, ale brzo to přejde. Uf...
Občas narazíme na zajímavé stavby a nápady
Na rozcestí Čermenský mlýn zaregistrujeme po delší době kilometrovník Stezky:
A pak stále po zelené a lesní cestě pokračujeme až do osady Spálovský mlýn.
Lesni pěšina lemovaná pomněnkama
A tam už Honzu žene hlad a sází na stejnojmennou restauraci. Mě zas žene zvědavost podívat se na místní poutní místo Panna Maria ve Skále. Honza mi bere batoh, rozdělíme se a jdeme každý za svým cílem. Poutní místo je moc pěkné a ve srovnání s Lurdy, které lehce připomíná, má MNOHEM hezčí atmosféru (v Lurdech jsme náhodně zastavili v roce 2015 při cestě po Francii a bylo mi zle z toho, jak se z místa zázraku stala čistá komerce a z církve jedna velká mašina na peníze). Pokud někdo sníte o výletu do Lurd, dejte na mě: zajeďte si do Spálovského mlýna, ušetříte peníze a navíc se u skály můžete napít výborné zázračné vody a zdarma. A atmosféra s jeskyňkou pod košatými stromy u říčky je tu nesrovnatelně krásnější než v Lurdech...
Lehce bizarní zahrádka u rozcestí
Cesta k Panně Marii ve Skále
Napiju se pořádně zdejší zázračné vody (je moc dobrá), omyju si trochu kolena, co mě už fest pálí a chvilku posedím pod stromy a přemítám o životě.
Kousek od skály je hotel a restaurace je otevřená, tak se jdu zeptat na jídlo. Prý ještě nevaří, ale zelňačka by byla. Volám Honzovi, ale ten to nebere, tak se vracím k rozcestí. Najednou telefonát a kde su. Jak Honza slyší o zelňačce, hned to namíří ke mně, protože druhá restaurace je zavřená. A tak se společně vrátíme ke skále. Za chvíli má Honza polévku na stole, pivíčko k tomu a je happy jak dva grepy 🙂. Při jídle se dáme do řeči s majitelem chaty. Zeptám se na zázračnost vody: prý ji pijou pořád a sami zázraky nepozorují. Ale jezdí k nim už deset let pán, jehož vnučce voda pomáhá na ekzém.
Ve skále je prý puklinový ledovec a voda po něm teče, takže vytéká tzv. mrtvá voda. U skály se každé úterý v 18 hod koná mše a místo navštívilo už plno slavných lidí.
Mají tu speciální hodiny, které opravdu jdou 🙂
Napravo sympatický majitel hotelu a restaurace, a vlevo jeho kamarád, se kterým se rádi "špičkují".
Můj bezlepkový oběd
Hned na konci osady mě čeká pěkný krpál do kopce. Je na něm spousta motivujících a srandovních nápisů, protože se tady každoročně koná cyklistický závod v rámci projektu Kolo pro život.
Na kopci stezka uhne ze silnice a vede lesem, až se vyloupnu v krásném stromořadí. Součástí je i asi 300 let starý klen a hned vedle mě zaujme další, mnohem mladší a z většiny k.o. strom, který se ale vesele zelená. Tomu se říká vůle k životu 🙂.
Pak už jen projít centrem vesnice Spálov a vystoupat kousek do polí. Tak je totiž ukrytá místní atrakce - Balerův větrný mlýn. Jde o nejmenší a nejmladší větrný mlýn v Čechách.
Za půl hod dorazí Honza a protože už je skoro půl 6 večer, je třeba přidat do kroku. Míříme na noc do obce Loučky a nabízí se 2 trasy: jedna po Stezce, na 3,5 hod se stoupáním 160 m a o 5 km delší než druhá trasa po silnici s nulovým stoupáním a na 1 a 3/4 hod. No, je to jasné, naše nohy vybírají jednoznačně kratší variantu.
Zvenčí stavení nepůsobí tím nejpřívětivějším dojmem, ale je to přesně ten případ, kdy zdání klame. Uvnitř nás totiž přivítá úžasný pan Král, který se o mlýn stará se svou paní, jejíž rodina mlýn vlastnila po generace. Pán má hlas jako zvon a hned nás zavede do našeho sice pidi, ale plně vybaveného apartmánu s kuchyňským koutem i příslušenstvím. Donese nám obratem i vychlazené pití, domluvíme si snídani a ještě se dozvíme jazykovou zvláštnost ze Slezka, odkud pán pochází: místo žádný tam říkají "žáden".
A pak už padnu jak podťatá na postel a i poslední kapka vůle je pryč.
Honza nám udělá houbové kakao na doplnění energie a chilli con carne (bezlepkové) a penne bolognese z dehydratovaných Adventure Menu pytlíků. Obě nám chutnají a nejspíš je přikoupíme, spolu chicken tikka masala, na příští putování.
Objevím v sobě poslední zbytečky energie na sprchu a ....😴.
Žádné komentáře:
Okomentovat