Tož před měsícem a půl jsem zjistila, že v Osace, zrovna když tam budeme, bude taky probíhat světová výstava Expo 2025. Chvíli jsme o něm jen uvažovali, protože se začaly rojit posty na sociálních sítích, že Japonci totálně zvojtili proces kolem vstupenek. Nakonec jsme se rozhodli to martýrium absolvovat a koupili lístky. V tu chvíli mi došlo, že Japonci možná budou milí, ale ten jejich smysl pro pořádek má i svoje mínusy. Místo jednoduchého nákupu jsme museli dělat složitou registraci, a kromě toho se přihlásit i do 7-denní loterie o vstup do pavilonů, co jsou jen na rezervaci, jako např. japonský pavilon. 2-měsíční rezervaci a 3-denní rezervaci jsme při přípravách propásli. Kromě toho Japonci vymysleli pro Expo asi 7 různých aplikací...
No, pak se Expo otevřelo. A hned 1. den po otevření bylo na twitteru asi 65000 postů o tom, jak to Japonci po... Takže moje nadšení se jednou podívat na světovou výstavu kleslo.
A pak přišel den D. Chtěli jsme vyrazit dřív, ale nakonec jsme na zastávku metra Yumešima, která byla u areálu Expa, dorazili v 9:15. 15 min trvalo, než jsme prošli turnikety. Můj telefon se bohužel ne a ne připojit na místní wifi a když se to povedlo přes Honzovu wifi, byly už všechny pavilony na rezervaci obsazené. Jenže co víc, před každým pavilonem se už táhla šílená fronta a mě opustila jakákoli touha se tohohle šílenství účastnit. Honza navíc prohlásil, že chce na pivo do českého pavilonu. O tom jsem četla samá negativa. Takže kombinace znechucení frontama, chlap, co nechtěl vstávat dřív a hned místo poznávání chce do nejmizernějšího pavilonu, který tu je, bez wifi - to bylo moc. Nakonec jsme to vzali po tzv. ringu. Japonci celý areál osadili vně a uvnitř kruhového dřevěného ochozu. Jsou z něj krásné výhledy na areál i na moře, Osaku a okolní hory. Kombinace výhledů a kytiček nasázených na ochozu mě trochu srovnala, Honza si pivo odřekl a začali jsme prohlídku pavilonem, kde se prezentovaly země Afriky, Asie a jiných zemí. Tam naštěstí nebyla žádná fronta, dalo se tam krásně volně procházet a byla tam spousta zajímavých věcí z různých afrických zemí. Např. sloupy a podlaha ze kamenné soli z Pákistánu, prezentace různých výrobků tkaných z kokosových vláken z Marshallových ostrovů, nebo zajímavé nástroje ze Súdánu.
Nakonec musíme do fronty. První frontu vystojíme do pavilonu Turkmenistánu. Stojíme tu kvůli asi 5 min promo oslavnému animovanému filmu. Nic, co by stálo za řeč. Aspoň v patře mají prezentaci toho, na co jsou v Turkmenistánu pyšní (koně, psi, a různé výrobky, jako např. koberce nebo oleje do aut...). Ještě nás zaujme tradiční kavárna v dalším patře, ale čekali jsme víc.
Další frontu čekáme na Švýcarsko, jehož pavilon má stylizaci do ledových koulí. Tam nás zaujmou velké bubliny, které lítají do tmavého prostoru, ale jinak je to celé útržkovité a nemá to nic moc koncepci.
Při čekání na čínský pavilon mě zaujme židlička, na které sedí pán ve frontě. Jde o sérii kruhů, které se vytáhnou a zaaretují a vznikne židlička, a pak se zas složí do kulaté krabičky, cca 6 cm vysoké. Z čínského pavilonu nás zaujme hlavně krátký film, prezentující Čínu v rámci 24 hod podle konceptu jing a jang.
A pak už je třeba se občerstvit. Food court, který je nejblíž, mě odradí - je tam vše smažené a navíc je tam hrozný puch. Tak jdeme přes areál, až náhodně přijdeme k restaraci Sushiro, kterou jsem měla v plánu, ale nevěděla jsem, kde se v areálu nachází. Honza vidí, že má koncept jako running sushi, tak je rozhodnuto a jdeme dovnitř.
Za chvíli se cítím jako ve filmu Chraň si svůj život. Jakmile vejdeme, všichni nás sborově nahlas přivítají, odvedou nás do volného boxu a vysvětlí princip. Na jezdícím pásem je velká obrazovka, na které se ukazují možnosti na výběr. Buď necháme obrázky s jídlem běžet, nebo si můžeme zobrazit statické menu. Klikem na obrázek se položka přidá do výběru a jakmile člověk volbu potvrdí, chvíli čeká a pak tradáá - už se to veze na běžícím pásu a samo to odbočí na naši vlastní kolejničku a zaparkuje před námi. Rozdíl mezi running sushi je teda v tom, že čekáme na námi objednané jídlo, až přijede k nám a nebereme si jídlo sami z pojízdného pásu. Užíváme si nový způsob i nová jídla, když si najednou vzpomenu, kolik je hodin. A za 15 min máme stát před japonským pavilonem, jehož vstup jsme jako jediný vyhráli v 7-denní loterii. Před námi kopec jídla...No, zdárně to doboucháme, ale velkým kvapem. A pak překvapíme obsluhu, že odcházíme právě ve chvíli, kdy začíná společná hra pro všechny návštěvníky restaurace. Ještě kousek zahlídnu při odchodu - na obrazovkách v každém boxu se spustí animace, všichni začnou hlasitě na monitorech lovit jakési animované postavičky, buší unisonono do obrazovek a já si pořád připadám jako ve filmu...
V 15:10 už stojíme u vchodu do pavilonu. Celý pavilon je postavený na kombinaci informací o řasách a různých plísních, které se využívají ať už na biomasu, nebo pro výrobu potravin apod. Všechno je tu ztvárněno velice inovativně, a chytlavým způsobem. Takže např. jednotlivé mikroorganismy tu dostaly podobu Hello kitty, roztoky s řasami tu proudí v působivých instalacích z průhledných trubek mezi zrcadly. Mají tu velkou 3D tiskárnu a ve vitrínách ukazují její možnosti a využití - např. tisknout speciální dlouhé hřeby, které se ve dřevu ohnou, aniž by ničily jeho strukturu. Nebo se tisk využívá pro jeho schopnosti absorbovat otřesy při stavbě vysokých budov, nebo na koncových modulech, kterými dosedají vesmírné přístroje na vesmírných tělesech. Konečně mě tak zaujal první pavilon a poleví pocit, že Expo bylo jeden velký omyl. Přes sklo si tu můžu "šáhnout" na vesmírný meteorit.
V 5 hod má proběhnout vystoupení polského folklorního souboru, tak se zaběhnu podívat do Reborn pavilonu zaměřeného na budoucí možnosti na poli péče o tělo. Pavilon je ale určený pro rezervace, tak jen obdivuju vnitřní architekturu. Pak si na chvíli užijeme polské vystoupení a pokračujeme do pavilónu Malaysie. Ten je zvláštní, mají tu modely pouličních stánků a umělých jídel.
Hodně mě zaujme atmosféra pavilonu Spojených arabských emirátů s vysokými sloupy složených z menších kusů dřeva. Prezentují tu 3D postavičky expertů v rámci nejrůznějších vědních oborů.
Portugalský pavilon zkrášlený mnoha masivními provazy zase uvnitř prezentuje filmy upozorňující na důležitost ekologického chování.
Oba nás nadchne pavilon Kuwaitu, jak dizajnem, tak skvělou animací v kopuli pavilonu, při které ležíme na improvizovaných modelech písečných dun.
Rychle vyběhneme na ring Expa podívat se na západ sluníčka a ještě rychle navštívíme pavilon Singapuru, červenou kopuli pokrytou kovovými šupinami.Vevnitř jsou krásné papírové dekorace visící ze stropu, skleněné koule doplněné barevnou show, a i zde mají skvělou animaci v kopuli pavilonu a na konci nás čekají krásné zelené květinové instalace. Na 19:30 hod se jdeme podívat na ochoz na vodní světelnou show. Už je poměrně zima a fouká, ale show je moc hezká a stojí za to.
Po ní už sjedeme po schodech dolů a protože nizozemský pavilon byl hodně chválený, a už nechtějí rezervace, vystojíme frontu. Dostanemu tu světelné koule, "nabijeme is je" = rozsvítí se a pak chodíme po pavilonu a přikládáme je podle pokynů ve skupinách na některých místech a ony mění barvu. Popisky jsou v angličtině naprosto generické, zatímco Japonci dostávají vysvětlení v japonštině, proč to všechno děláme. Nás průvodci odkazují na generické anglické popisky. S Amíky vedle nás si z toho děláme trochu srandu, protože jinak je tato prohlídka o ničem.
Pak zjistím, že kamarád má v českém pavilonu na Expu kamaráda v restauraci, tak ho jdeme pozdravit. Honza při objednávce piva u 4 Japonek neuspěje, tak si aspoň projdeme pavilon. Zvenčí paráda, uvnitř totální ostuda.
Ale aspoň nás tato prohlídka zdrží, protože u odchodu na nás chlapík u vedlejšího pavilonu začne volat Drone show! Drone show!
A opravdu, nad areálem začne běžet krásná světelná show z dronů. Nikdy jsem ještě nic podobného naživo neviděla a je to opravdu impozantní. A pak na závěr, když už se zhasnou, ten šum všech dronů...musely jich tam být stovky!
Ještě nás pobaví personál portugalského pavilonu, který rozjařený volá na dav, kdo mluví anglicky, ať se ozve. Začnou se ozývat desítky lidí a je u toho vesele. A pak už davový úprk na metro a k mému údivu dojdeme bez problému i s davem a téměř hned se vejdeme do metra a to za chvíli odjíždí.
Nakonec odcházím vcelku spokojená, některé pavilony stály za to a vodní i dronová show byly opravdu pěkné.
Žádné komentáře:
Okomentovat