V tom krásném rozpoložení z večera (jedinou vadou na kráse tohoto místa bylo,
že mě v noci něco extrémně poštípalo v dekoltu a na krku 😟) opouštím ráno albergue spolu s Larsem a
Thangem, kteří sem včera dorazili během krátkého deštíku.
První část trasy vede skrz okolní vesnice. Zastavíme krátce v jedné z nich.
Je neděle a koná se zde soutěž "Miss kráva", aspoň tak jsme si to vyložili 🙂. Je tady kolem 30 krav, majitelé
provádějí poslední kosmetické úpravy v podobě zastřihování srsti do správné
délky a odfoukávání odstřižených chloupků fénem pryč.
Je tu i pár řemeslných stánků a taky klasické pouťové lákadla pro děti.
Mizerná zmrzlina nás dlouho nezdrží a jde se dál. Cesta se stáčí k pobřeží.
Prochází nad krásnou uzavřenou pláží, kde ostatní opouštím, protože mám potřebu
si užít moře v soukromí. Osmělím se konečně a na Evu vlítnu do vln. Stejně
rychle z vody vylítnu, protože mi mrznou nohy... Chytám bronz a zrovna když se
rozhodnu, že je čas jít, spláchne mi nečekaný příliv boty a karimatku a tak
kmitám, abych je zachránila 🙈.
V té chvíli už docela smaží sluníčko počátečního odpoledne. Cesta pokračuje
po útesech a otevírá se pohled na další pláž. Je mnohem delší a protože je
přístupnější, tak je také plná lidí. Nic pro mě. Na protějším útesu se k mé
cestě přidává silný vítr, který skončí až za 1,5 hod v Somo. Předtím ale musím
překonat další dlouhatánskou pláž, opět plnou lidí... Tuhle dnešní pasáž
opravdu nemusím...
V Somo se u přístaviště potkám s dalšími poutníky a za 3,10 € nás loď za
cca 20-25 min přepraví do Santanderu. S Larsem se loučíme se zbytkem, a míříme
do hostelu Enjoy Santander. Po sprše a pauze se projdeme po pobřeží, centrem
města a ve 20 hod se znovu shledáme v Casa Ajero s Miriam a Johanou z Německa,
se kterými jsme před pár dny sdíleli kus poutě. Konečně ochutnám zdejší
chobotnici (Pulpo a la Gallega) a sépijky na cibuli (Chipirones encebolladas),
obojí vynikající. Loučíme se skoro ve 23 hod a je čas jít spát.