Ráno se překonávám - celý albergue vstává v 7 hod, tak se připojím a startuju jako jedna z prvních v půl 8!
Cesta je nádherná - na začátku krátké prudké stoupání do schodů, ale od té chvíle už jen víceméně po rovině. I když je zataženo, po pravé straně si prvních 5 km cesty užívám pohledů na moře, pobřežní skaliska, ptáky nad hlavou a krávy na pastvině po levé straně. Když na chvíli vyleze slunce zpoza mraků, je to kouzelné ráno 🌄.
Na úrovni vesničky Ontón přechází pobřežní pěšina do vnitrozemí a následuje nezáživná pasáž podél silnice až do Castro Urdiales. V Ontónu se také člověk musí rozhodnout, zda bude pokračovat kratší (blíž moři) nebo o 5 km delší cestou. Rozhodnu se pro kratší. Zároveň jsem tady opustila nádherné Baskicko a v následujících dnech budu poznávat krajinu Kantábrie.
Castro Urdiales je přímořské město s lázeňskou atmosférou. Už potřetí se tu potkám s Francouzem Ericem a na kratičkou chvíli s Němkou Kim, která začala Camino včera.
Kochám se malým hradem a na poslední chvíli se mi podaří dostat se těsně před siestou do krásné katedrály vedle hradu.
Oběd náhradím nákupem v Eroski a pokračuju směr Islares.
Obyčejná cesta se po vesničce Cerdigo a místním, pro nás netradičním hřbitově, změní v magický les s kapradím a cypřiši a vápencovými kameny rozesetými kolem. Z útesů jsou nádherné výhledy na moře. Cinkání v dálce mi prozradí, že se tu pohybují zvířátka. Ovšem naprosto mě překvapí, když uvidím stádo ovcí 🐑 a za ním stádo koz🐐, jak suverénně projdou skrz zavřenou branku, se kterou sama musím značně hnout 🙈.
Z kopců se na chvíli spustí mrholení, resp. lehký deštík a poprvé na Camino dostává prostor moje nové
pončo. Za půl hod na to už není potřeba a do Islares přijdu už s pončem
sbaleným.
Celý den se modlím, abych mohla spát pod střechou.
Nakonec se mi přání splní a v kempu najdu útočiště v tzv. bengálském
stanu, kde jsou 3 samostatné postele a jedna palanda. Spolu se mnou tu
budou trávit noc postarší Ital a Němka a Švýcar středního věku.
A
dnešní překvapení ve sprše: první puchýř, mrška jedna! Nezpůsobily ho
ale boty, nýbrž moje nové prstové ponožky. Už jen při spaní v nich mě
bolely prsty a dnešní puchýř na prstě rozhodl, že půjdou na dno batohu a
pokračovat budu už jen ve svých oblíbených froté ponožkách.